bez ostatných

Člověk je tvor společenský a nelze ho posuzovat v prostředích, která jsou společensky inadekvátní…Jedinou individualitu, kterou máme, je individualita naší duše. Jenže duše se projevuje pouze jen citem…ne věděním a zkušenostmi, takže ji lze hodnotit v jakémkoli prostření. Láska, radost, něha, soucit, ale i zloba, nenávist, či závist…budou vždy stejně příjemné, bolestivé, či spalující…a to bez ohledu na to, zda postihnou kapitána kosmické lodi, servírku v restauraci III. cenové skupiny, či lovce mamutů… Nás však více zajímají schopnosti našeho mozku, nežli cítění duše a proto se snažíme neustále všechno okolo sebe měnit, zdokonalovat, či dál a více do hloubky poznávat…nežli studovat samy sebe, měnit se a zdokonalovat v lásce, či soucítění… Ta úvaha je dobrá hlavně proto, že alespoň částečně nastavuje zrcadlo a nutí k zamyšlení. Částečně proto, že řeší alespoň pocit nadřazenosti z toho, jak jsme dobří. Je to jako ve vlaku: jedeme stále rychleji , stále pohodlněji, stále jinými, krásnějšími a stále exotičtějšími krajinami a z toho všeho máme ty nejrůznější pocity "pýchy" nad tím, jaké je to lepší a jiné, nežli to bylo dříve, než jsme tu byli a vzali to všechno pořádně do svých rukou. Myslím tím, dejme tomu, například vědecko technickou revoluci. Můj problém je však někde úplně jinde: bojím se, že nejedeme po správné koleji...tím správným směrem...a bojím se, že i kdybychom zjistili, že to tak skutečně je, tak jedeme již tak rychle...a s tak obrovskou hmotnou setrvačností, že už se nemůžeme zastavit...buď vůbec, nebo (a to si myslím, že rozhodně) alespoň včas... TIP...a díky!

Vďaka! :-) Myslím si, že máš nesporne pravdu v tom, že pre istý typ ľudí - ku ktorým sa radím aj ja, je väčšou hodnotou trochu lásky, prijatia, ako aj ten najväčší objav sveta - vyriešený intelektuálnou činnosťou kohokoľvek. Ak je to späté, potom aj tá intlektuálna činnosť má obrovskú cenu - vo forme daru z lásky. Motív je totiž podľa mňa rozhodujúci. Myslím, že zvyčajne sa premietne aj do výsledku. A veľmi ochotne prijmem tú trochu lásky aj od človeka menej bystrého, je to vlastne jedno. A láska mentálne postihnutého je podľa mňa rovnocenná láske kohokoľvek. "bojím se, že nejedeme po správné koleji...tím správným směrem...a bojím se, že i kdybychom zjistili, že to tak skutečně je, tak jedeme již tak rychle...a s tak obrovskou hmotnou setrvačností, že už se nemůžeme zastavit...buď vůbec, nebo (a to si myslím, že rozhodně) alespoň včas... " A ja si zase vo chvíľach nádeje a dôvery myslím, že nie je dôvod nikdy na obavy tohoto druhu. Je síce pravda, že už veľakrát podobné upriamovanie sa na falošné ciele viedlo k utrpeniu mnohých, no ja si myslím, že predsa len: je tu niekto, kto tomuto všetkému velí. A aj napriek všetkým našim omylom svet má schopnosť sebaregulácie. Po tých veľkých našich omyloch vždy prišla aj chvíľa, keď sme čosi pochopili a skorigovali a vybrali sme sa iným smerom. Možno chyba v úsudku a náš egoizmus a slepota bude mať znovu za následok, že mnohí z nás budú trpieť: neverím však v neschopnosť tohto sveta nájsť znovu svoju rovnováhu. No, odvolávam sa nie na fakt, len na svoju vieru. ;-)

Vďaka priatelia :-) Ozaj, a keby nám sem priniesli nejaké dieťa z minulosti, možno by prekvapilo, ako krásne sem zapadne. Možno práve ono by vymyslelo niečo v dospelosti - po vstrebaní všetkého toho, čo ľudstvo spoločne vytvorilo - čo sme ešte nevymysleli. Napísala som to trochu aj ako reakciu na to, ako si niektorí myslia o sebe priveľa a nadraďujú sa nad ostatných (ktorí im vyšľapali cestu) a sú dokonca aj presvedčení, ako je to PRÁVE ICH ZÁSLUHA. Len ich. Na to, že byť v správnom čase na správnom mieste - že to je súčasťou ich úspechu. A že pred nimi museli iní urobiť množstvo neviditeľných krtokov, aby oni mohli urobiť ten jeden viditeľný. *** A tak ma ešte napadá, že čo sa v ľudstve mení, je to, čo každý z nás vstrebe z toho spoločne vytvoreného.

BARBAR - slovensky? Prechádzaš na ňu? :-) Mne sa čeština páči! na "rejpavú" otázku som skúsila dať odpoveď. Je to moja "rejpavá" úvaha.

Já mám rád slovenštinu, jenomže ji strašně níčím. :-)))))) Jsem totiž BARBAR

Tak potom ja chcem žiť s BARBARMI a byť tiež barbar(kou)! A nie žiť s takými tými "civilizovanými", čo vytvárajú "civilizované" podmienky na to, ako nepohodlných zlikvidovať "civilizáciou", príkazmi, zákazmi, čo si potom "civilizovane" vedia čo najviac uchmatnúť LEN pre seba. A tvrdiť, že je to niečo ušľachtilé a výsledok civilizácie. Inak tá veta bola bez jedinej chybičky. :-)

Ty vzdycky umis uhodit do ziveho! Navic se mi libi, ze si po precteni tvych veci musi jeden zapremyslet a znovu si uvedomit kde stoji!*

Zvedavec zvedavý a načo Ti bude, keď sa to dozvieš? BARBAR :-)))))) P.S. Mám rejpavou povahu Tip za pěknou úvahu

jak říkám já zku***** moderní technologie..

:-))) *