Obavy

 ..opírám se o šedavou oblohu zimní
a věřím, že tvé oči ji sdílí též
když nejsi tu vědomí se zatemní
vem života mého otěž

...probouzím se sám na posteli snů
vracíme se k sobě našimi hlasy
zimní čas již teď pro nás posunu
na pravdu a lež teď chtěl bych hrát si

...dotýkám se myšlenek s tupým ostřím
kalí sytou červeň v mé kaluži
vězení sám pro sebe si opatřím
vysvětlení sám sobě nedlužím

...krvácím z místa podezření
sám se svým studem se potýkým
jak moc jsme k sobě otevření
za myšlenek nevěru sám sebe zatýkám

...existuji s pravdou jež je vírou mojí
a dny se vlečou bez jejich stínů
podej mi ruku já řeknu buď mojí
labutí na hladině s příměsí leknínů

....zabij ty myšlenky
stvoř pravdu pro jejich noci
jinak poměnky
předám svému porotci

....z hlubokých tunelů mé písně zní
pověz mi pověz.......kdopak mi rozumí.......

---