Ticho

Tři na jednoho to je trochu nefér" slabé zavrčení do noci, kterého si nikdo nevšimne. Rychle zhodnotila situaci. Evidentně ten, kterého mlátili na tom nebyl nejlépe. Přistoupila k jednomu tiše a vší silou ho nakopla pod koleno.

Kudy kam

Nemůžeme změnit, co se již stalo, ale můžeme pracovat na tom, co se stát má. Každý konec značí nový začátek. Tyto věty se propaluji tvou hlavou, ale jaký mají smysl. Kdo řídí tenhle svět.

Ztraceni

Nedokážeš mě brát takovou jaká jsem,
Je to jako rána,
jako další pustý den.
Nevnímáš jak mi ubližuješ,

Dnes ráno

Chtěla bych ještě chvíli spát
pak nebyl bys sen.
Je ráno a mě se chce řvát,
vždyt začal další nový den,

dnes ráno 2

Oči napuchlé z nedostatku spánku.
Chvěji se,
jako osikový list ve vánku.
Moje tělo protestuje,

Les

Zelená tráva je tak měkká a hebká ještě mírně vlhká od rosy, jelikož sem ještě pořádně nedošly sluneční paprsky. Položila se na ní a opřela se znaveně o rozložitý strom, jenž jí chrání rozložitou korunou. Rukou si sevře váček, který si vzala na cestu och jak byla pošetilá, když si myslela, že unikne s tak málo zásobami moc daleko. Znechuceně vyndá okoralý kousek chleba a s chutí se do něj zakousne.

2020

Psal se rok 2020 lidstvo se dostalo na vrchol svých technických možností a peníze, moc a sláva stoupli na žebříček hodnot u každého na vrchol. Vše co je v životě podstatné ztratilo smysl a lidstvo samo sebe stravovalo, jako obtížný hmyz, jako jed. Nebyla již místa, kde by kvetli rostliny, kromě dvou zahrad, kterým se podařilo sesbírat, alespoň pár jedinců co přežilo řádění lidských zbraní a neustálého shonu a zvířata, která ještě před pár lety byla mazlíčky či žila volně v přírodě byla jen na obrázku. Vše se změnilo za pouhých sedm let.

ANI NEVÍM

Je to děsné, každý jenom někam pospíchá, za něčím se honí a život, jako voda protéká mezi prsty. V dnešní době se nikdo nemá čas zastavit , protože taková doba prostě je, není ani schopen být po práci se svými blízkými, protože je moc unavený a proto raději pustí televizi a okřikuje děti, aby byli potichu a nechali ho koukat, protože dospělí jsou unavení. Jaké výmluvy i já si v noci říkám jestli jsem dneska dětem dala dost práce, dost pozornosti, dost já nevím čeho. Každý den se snažím jim dát maximum a pak se sleduji jak křičím, že tohle nemají dělat, že si mají uklidit, že musím uvařit a jít nakoupit, ale co z toho.

den

Vánek jemně zafoukal a já si všimla, jak se k zemi snáší drobný zelený lístek. Slunce na obloze zase o kousek povyskočilo a jeho paprsky laskaly bledou kůži na holých pažích. Po dlouhé zimě a prchavém jaru tu máme léto a já stojím na stejném místě, jako před několika měsíci, kochám se stejným pohledem a moje srdce zběsile buší av hlavě mi zvoní radostný hlásek: "Jedeme domů. "
Před několika měsíci tomu bylo jinak, ten den bylo nebe černé a z těžkých mraků na zem padal hustý déšť, jehož kapky se mísily s mými slzami.

duše a tělo

Měsíční noc tak obyčejná pro někoho kdo si nevidí ani na špičku svého nosu, který se zvedá k nebesům z každým takzvaným vítězstvím. Lidé jsou tak naivní a hloupí, by se měli sami před sebou stydět, ale to oni ne, oni raději svou bezmenou hloupost ukazují světu, jako plášt do kterého se z pýchy halí. Jejich ego převyšuje hlas jejich duše, který se marně snaží probít na světlo budoucích dní, kdy lidská duše bude putovat ještě po pozemských statcích a měla by se učit. Duše a tělo jedno jsou, pokud onemocní duše zpětnou vazbou se choroba dotkne i fyzického těla a naopak.

Po dlani stéká pramínek

Po dlani stéká pramínek
ulevuje, pálí, bolí
krev co zaschla na srdci
slzy s příchutí solí

-----

Bílý den připomíná dnes popsanou knihu neviditelným inkoustem, bez věnování, začátku a konce. Černá noc ukrývá tajemství, která nesmí být odhalena cizím uším, jenom duše, co tiše kolem obětního kamene smutně stojí, slyší tichý povzdech. Ležíš tam a přes clonu slz sleduješ obzor. Stříbřitá koule měsíce se třpytí a laskavě se usmívá na zemi.

???

Co skrýváš za víčky, když usínáš vedle jiné a snídáš u mě. Trápí tě špatné svědomí, či nedokončený plán dne. Kdo vlastně jsi. Na co myslíš, když sedáš do auta a máš na mířeno, oba víme kam.

jsi

Jako slunce, které svými paprsky rozveselilo zemi, tak i ty vstupuješ pomalými kroky a přinášíš chvilkové štěstí. Jsi jen přelud, sen co se zdá každý den a jednou za rok se zhmotní, jako přání co se vyplnilo na poslední chvíli před smrtí. Jako měsíc, chladíš a přinášíš po dlouhém horkém dni chvíle klidu, odpočinku a bezpečí do srdcí těch co nemají strach. Jsi rosa, chladivá, osvěžující tělo i mysl.

zapomnění

Smutek zaplavil mou duši jako nenadálá povodeň zemi. Nevěříš mi to mě ubiji. Zabiji mě svými pochybnostmi, tím, že jsi tak daleko, tím, že jsi jako letní větřík. Uhasínáš plamen svíce, která stojí na mém nočním stolku a všude je náhle tma.

bolest moudrosti

Bolest proplouvá celým tělem, jako zpěněná vlna moře, která se prudce tříští o skálu. Oči červené potají prolitými slzami, co pálí jako roztavené železo na holé kůži. Šílená bolestí potloukám se po bytě a nepříjemnou náladou zakrývám vše co trápí tělo i duši. Celé tělo jako v ohni, žaludek se houpe snad již po sté na vratké lodi za bouře.

stačí krok

Proč jsou věci, které člověk nemá rád, ale musí je udělat. Proč existuje ponížení. Zůstávám na kolenou a strach semnou lomcuje, jako vichřice mladým stromkem. Stačí jen jeden krok a překročím hranici.

Mám chuť

Mám chuť položit Tě na lopatky a stáhnout triko. Mám chuť přikleknout na citlivé místo a drtit, aby si poznal, jak bolí zkušenost. Mám chuť zabodnout nůž mezi tvá žebra a pořádně ho do tebe zarazit. Mám chuť vzít si tě místo terče na střelnici a zkusit si kolikrát vydržíš zásah a věř mi, že v tom jsem velice dobrá.

stín

Proč mi Bůh dal moje zvláštní představy. Pouze snít, to už mě nebaví. Čekám na probuzení. Přijd.

bláznův myšlenkový rozhovor

Jaké téma. Chceš se zaměřit na něco extra. Na něco co by zchladilo rozpálenou krev v žilách na bod nejhlubšího mrazu. Na něco co jako dýka, jako nepředstavitelná vlna děsu, když proud jedu se vnoří do žil a proudí do celého těla a ty jen bezmocně můžeš sledovat jeho účinky a cítit jak z tebe pomalinku vyprchává život.

zajímavé

Zajímavé jsou cesty osudu, tedy pokud nějaký existuje. Zajímavé je jak lidé uvažují v určitých situacích podobně a jak se za to na sebe dívají. Zajímavé je, že na určité otázky neznáme v dané chvíli správnou odpověď. Zajímavé je, že život nám toho ještě nadělí tolik než umřeme, že to bude ještě doopravdy hodně zajímavé.

jedna noc

Páteční den je jako každý jiný den, ráno vstát před třetí a jet do práce, ale přesto ten den má svým způsobem podivný nádech předzvěsti něčeho nového. Něčeho co je zakázané a přesto velice přitažlivé každou minutu se bezděčně kouká na hodiny a odpočítává čas, kdy konečně odejde z tohohle místa. Čas se nesnesitelně táhne. Co když si to rozmyslí.

68598

„uvolněte se a sledujte svůj dech, který se pomalu zpomaluje a prohlubuje,“ zní jí do ucha tichý vtíravý hlásek, kterému se lehce podléhá. Její mysl se po dlouhé době uvolnila a vyprázdnila, neexistuje nic, jen příjemný pocit zůstává. Pomalu se uvolní. Tělo, jakoby se stalo lehčím a ona má pocit, jako když se uvolňuje nějaké pouto mezi vědomím a jinou sférou bytí.

spojení

Měsíční světlo ozářilo paseku. Les šumí svou klidnou noční ukolébavku a rosa již dávno políbila svou vláhou mladou, čerstvou trávu. Vzduch je prosycen vůní borovic a jemný mech je měkčí než jakákoli postel v lidském obydlí, vítá dvě těla s otevřenou, láskyplnou náručí. Muž ve spánku ochranitelsky drží útlý pas a její kaštanové, jemné vlasy omotávají jeho ruku jako had a poutá je tím k sobě v podmanivém spojení.

:)

Den právě začíná, tráva se třpytí rosou, jako perlami a slunce se svými jemnými paprsky dotýká země, která se probouzí. Sluneční paprsky laskají i dvě těla stulená k sobě v objetí, které snad nikdy nemělo by mít konce. Dvě postavy, které včerejší noci měli k sobě velice blízko. Muž objímá útlí pas ženy a vdechuje její nádhernou vůni, ona se mu tulí zády k vypracovanému bříšku a cítí se v bezpečí.

Frea 2

Po několika hodinách se probudí a hlava jí třeští bolestí, tělo má jak zdřevěnělé. Co se to stalo. Kde to jsem. Pomalinku se jí začínají vracet smysli.

pocity po několikátém pivu

...............

Osamělá stojím tu před vámi opitá rudým vínem. Opuštěná, která bláhově hledala lásku uprostřed mužské ješitnosti. Uprostřed nicoty. Opilá….

Frea

Tmavá noc halí místnost do své nádherně strašidelné, osamělé temnoty. Na veliké posteli v péřových peřinách se choulí drobounká postavička s vlasy rozhozenými na polštáři, očima hledícíma kamsi do dálky za kamenou zeď a tělem vyčerpáním napnutým k prasknutí. Další bezesná noc, spíše probdělá. Ale co by taky čekala za ty měsíce neustálé dřiny, kterou není nikde vidět.

-----

Vzpomínáš. Také jsem kdysi u tebe byla a snila o budoucnosti. Kdo jsem, abych spřádala podivné pasti, sny a kouzla a přetrhala tak tvé poblouznění, které tě činí šťastným. A vůbec, proč bych měla, nešťastná duše v mém těle pláče, jako malé dítě.

na pokračování

Nohy zapadly po kolena do bahna, ale pokoušelase jít dál. Věděla, že ještě kousek, možná ještě jeden kopec, když přejde, dostane se do bezpečí. V duchu si přeříkavala jednoduchou modlitbičku, která jí chránila před pocitem samoty, alespon na tolik, aby mohla znovu zvednout nohu a udělat krok, aby kromě bouře slyšela jiný hlas – povzbudivý. Několikrát upadla, než se dostala na vrchol kopce.

Fantasy

1.
"Otče, prosím," malá dívka se krčí v koutě. Muž zvedne ruku. Náhle je všude tma.

Krteček

Byl jednou jeden malý krteček, kterému se nikdy nechtělo spát dříve než pozdě v noci. Jeho maminku to velice trápilo, protože po dni plném úklidu, nákupu, zaměstnání a různých jiných "drobností" všedního dne se cítila velice unavená. A to ještě připočítejte, kolikrát za den Krteček udělal něco co neměl. Žili oba v podzemních chodbičkách v zadní části městečka.

ne

„Mami řekni mi, proč venku vidím jenom domy,
vždyť ještě nedávno tam stály stromy.
Jejich větve byli útočištěm netopýrů,
Ve dne jsme v nich skotačili

tichý svědek

Kroky jako tichá předehra, krví psané tvé jméno na zdi, kde podklesávali mi pod tvými dotyky kolena. Vše jako by se zastavilo, jakoby čas ani nikdy neexistoval. Smutkem sčesané vlasy do čela, to aby si neviděl má krví podlitá bělma, od slz, po nichž na polštáři stopy nezbyly. Slyšel jsi má slova, viděl si nejtajnější přání a sny.

blázen

Říkají, že je divná, blázen, když bosýma nohama dotýká se orosené trávy.
Mluví o ní, jako by tu nebyla, ona jenom mlčky se smutkem v duši poslouchá. Slova, jako kameny, snášejí se na její hlavu. Ve dne, jako ve snu znovu vidí štiplavé úsměvy bezstarostných lidí.

Zmatená

Ticho kolem tebe, náhle přeruší čísi hlas. Je tak moc blízko,a přitom vzdálený. Snad na míle, na světelné roky, a přesto. V hlavě brouká ti známou písničku, to když procházíš pod jeho větvemi.

sen?

Vlak uhání, jako splašený. Má štěstí, protože zná svůj cíl. Koleje mizí v dáli, jako zmije se svíjí krajinou, a mizí očím někde v dáli, bez ptaní. Stejně jako stromy, domy, krajina kolem.

tíha

Zase vidím za soumraku, na pozadí černých mraků, jak putují stíny - bez duše. Kopyty koní drásají zemi. Louče osvětluje slabým světlem, obličeje bez tváře. Snad stíny nahánějící strach a husí kůži.

--

Uzamčená, kde to sama ještě neví, a co když to již nikdy nezjistí. Modlí se, víra, ta jediná jako by se ještě ze světa nevytratila. Co se stane, až zmizí. Jako světlo, které ještě před chvílí prosvítalo skrz mříže.

eso mečů

Eso mečů, na pozadí modrých mraků, podléhám tvým nevěřícím zrakům. Jsem karta energie, myšlení, šlechetných skutků, dej pryč vše co je špatné, vše co tě brzdí. Dej pryč své nechtěné snění. Realita je občas pouhé smyslů poblouznění.

Mizím

Zlomil si mi srdce a to je horší než zlomené ruce. Chápu proč jsi to udělal, miluješ jinou, chápu, bohužel pro mě sis to uvědomil. Já už přestala věřit na lásku. Mám tě ráda, ale mám radost, že v tobě jsem našla alespoň kamaráda, moc bych se chtěla znovu s tebou bavit, a své city před tebou dále v hlubinách duše tajit.

Kotě

Malé kotě poznávat začalo svět
leklo se
schovalo za růže květ.
Překvapeně kolem sebe kouká,

1222

Chtěla bych opít se tvým tělem,
jako ten co bloudí,
pije čaj s medem
a hledá (lásku) to co mu chybí.

vláha léta

Slunce
utajený den
hřeje, pálí
k hrátkám svádí

opilá

Opilá jen tak v náladě
sedim si a vzpomínám
na to kam ten svět asi s námi zpěje
že vše kolem mě růžový

nádhrně povznesený pocit dnešní noci, kdo ví co bude zítra

Uléhám v mokré trávě na záda
nademnou mrčna modrá
a ty.
Je to prostě paráda

pocity

Koukám se jak duha rychle pryč plyne
jak noha nohu ve štěstí mine
snad může osud za svedení
cest

pocit noci

Strach v prsou se usadil
jako těžký kámen
srdce a duši obnažil
zůstávám sama

mno

Svalnaté ruce
svalnatá stehna,
závistí padla
i metelice,

Nepochopitelné

Když něco vytočí,
když něco sere,
vezmu papír tušku do ruky
píši vše co se ve mě pere.

strach

Strach
šlehnutí biče,
ale zasloužený.
Měla si být dávno jinde,

had

Ráno bílé
hledím před sebe.
Svíjím se jak had
co na slunci se kdysi hřál-

kotě

Máš chuť si semnou hrát.
Chceš mě jako svého kamaráda.
Jsem malé kotě,
Co rádo spalo v kožené botě.

123

Jsi den
Co za chvíli skončí
Jsi milenec co se loučí
Na noc polibkem plným lásky.

zamračená

koukám na lidi
jak spěchají
v temných ulicích
se hledají

rychlo malování

Rychlo kurz malování
proběhl jako vždy
planými sliby
zpytováním

cejch

Otevírám staré rány
to abych si připomněla
jaké je tvé pohlazení
slova

...

Zůstal jsi, když den svítal. V mém obětí děvky. Byl jsi okouzlen v zajetí, jako kus ledu, v obětí svíral, příchuť medu. Byl jsi rozezlen , proč a k čemu.

pandořina skříň otázek

otázky bez odpovědí
jsou jako pandořina skříň
marně hledáš
marně ztrácíš

Veď mě

Veď mé kroky
řiď má slova.
Prosím nedovol uzavřít srdce znova.
Jsi můj okřídlený přítel

Zkřížené meče

Zkřížené meče
v údolí stínů.
Hledím ti do očí
v kleče.

Ztracená víla

Jako víla ztracená za černé noci, z vašich myšlenek načerpávám sílu, nebojím se vlastní moci. Jako víla co pomáhá přírodě i lidem, beru své tajné poslání s klidem. Jinak to snad ani nejde. Tančím v oblacích zrozena z mlhy a přání.

Bouře a med

Tančím v dešti, koupám se v barevné ohnivé řece. Zbavuji se křeči, lítám, tajemnou oblohou. Táhni si za jinou. Já mám volnost.

kůň

Řehtám proháním se lesní loukou,hledím na tebe a ty mě příjemně lechtáš. Tak jak to miluji. Zapleteš mi hřívu, osedláš, není divu, projížďky na mě ráda máš. Tak letím krajinou, dávám ti volnost, jsi zase nevinou, neznáš starost, teď u mě, a z toho já mám radost.

Miminko na cestě

Na svět si přišel nahý,
ať už z velké lásky
dvou lidí,
co se před sebou nestydí.

poslední zvonění dva

Za pusu mě pustili
do nového kola.
Celou třídu polili
jen já zůstala sama.

okamžitý pocit

Malinko tebe
hladím vlásky,
koukám jak padá
modré nebe

Bylo nás pět

Stýská se mi, stýská
po krku slza jak krev stýká.
Blýská se na časy, blýská,
proto chci tě zpět.

Těšila se

Těšila se na milosrdnou lež,
smířená.
Tak sakra už za jinou běž.
Ať mé srdce

zpráva

Zalila jsi horkou vodou
kávu.
Rozpustila vlasy
zamrkala řasy,

neutečeš

Nechoď.
Neutíkej.
Zahoď.
Nepospíchej.

Ohnivý polibek

Ohnivý polibek
ztrávil mou duši.
Plamenné laskání,
jako příslib

halím se

Zapálím růži,
sevřu dlaň v pěst,
krev mi teče po spánku,
drhnu kůži

Neletí...?

Zkousnu rty,
až vytryskne proud krve.
Drtím prsty
nehty zatínám,

provokace

\"Provokatére. \" vypískne s úsměvem,
nechá jemnou dlaň klouzat po svém těle.
Zavřít oči,
vychutnávat doteky,

zmatek

Zakřičel
a vítr se zvedl.
Oheň v duši
mísí vztek

poslední zvonění

Poslední zvonění
zaznělo mi v uších,
začneme od znova
v temných duších

nepochopíš

Den skončil
do dna jsem vypila pohárek
rudého vína.
Na keři za domem

(...)

Napijem se z dlaní vody
(co unikla)¨
Opijem se vínem
(jímž láska zanikla).

Malování

Nemám malování,
v mé tažce je prázdno.
Stojím na ulici a hledám,
jsem dlouho spící.

Šehrezáda???

Jsem Šehrezáda
z tisíce a jedné noci
co vypráví příběhy.
Jsem tedy zvána

Jarní vítr

Z celého srdce miluji
jarní vítr
co čechrá mi vlasy,
půlkruhy stínů

čarodějnictví

Čarodějnice byly od dávných časů provázeny mýty a pověstmi o své zlovolné povaze. Kdysi mohli být lidé jako čarodějnice nebo černokněžníci upáleni na hranici z různých důvodů, nejmarkantnější jsou tyto : Touha po majetku, strach z neznámého, z toho, co ostatním připadá nenormální (po pravdě to je do dneška, ikdyž zrovna čarodějnictvím to nazýváme jenom málo kdy), manžel se chtěl zbavit manželky, dítěte. atd. Číslo je velké a to nejen když budeme počítat upálené čarodějnice.

barmanka

V tichu noci seděla na kraji postele. Přemýšlela. Někde v hloubi duše tušila, že se tu noc, kdy navštívila pochybný temný bar, stalo něco divného. Něco co změnilo její život.

slunce?

Slunce září
do zavřených oken
malého osamnělého bytu
smutek opouští tělo okem

nazev

Dotek jemné rány schová ránu. Vůně zelené stráně. S květy, právě znovu probuzenými, skrývá zradu. Duše kdysi bílá, zčernala.

Chlapská ješitnost

Chlapská ješitnost
to je vážně věc.
Když to chlapa chytne,
raději skoč na pec.

vrba

Jsem vrba zpovědnice,
co vždy je tu pro vás.
Jsem vlídná potulnice,
co hodila do okna kámen,

duše a tělo

Jak tělo bez duše
bloudím zamrzlou krajinou
stínů.
Jak duše bez těla

Cedrické tango

Cedrické tango,
tančím za noci.
Volně prolétnu se s ním,
už mi není pomoci.

jsme

Přála bych si aby si mě chtěl,
stejně jako já tebe.
Dali jsme si oba dva hodně sami ze sebe.
Teď s křivdou chodíme spát,

ublížená

Přátelsky se hladíme
po vlasech.
Hledí me si do očí,
poznáváme se po hlasech.

minulé životy

po životě je další život.
"Tvrdíš to jako by si to snad znala na vlastní kůži, pak mi to tedy vysvětli. " já jen pohodila hlavou a s úsměvem se zeptala: "Máš ještě podobné otázky.

Město

Uprostřed města
osiřel.
Před světem stydím se
jsem černá nevěsta.

Proud

Proud řeky si hrál s našimi stíny,
tys mi ruku vzal.
Sedíme vedle sebe
já oděna do vlasů

Smích?

Smích
rozléhá se po pusté pláni.
V rukou držím chladivý sníh,
z očí mě kanou slané slzy.

Bojovat

Bojovat
pro válku duší,
meči útočit
se všemi zatočit

Kytka

Kytka zvladla,
nevěděla proč.
Duše chřadla,
smutkem zničená

Sladké milování?

Sladké milování
po kterém zbydou vzpomínky.
Pár polibků
nad ránem.

vzpomeň si

Vzpomeň si
na to co se událo.
Na rty
co hledaly cestičku po tvé kůži.

chvěješ se?

Dotek co hřeje, pálí a svádí. Rty se mě dotkni, snad pochopíš. Vše se v tobě chvěje, to nezapřeš, ač bys rád:) Neboj počkám na tebe, jsem přece tvůj kamarád. Víš kde mě najdeš.

pozdě

Trocha krve v žilách by mohla ještě kolovat,
je špatné něco jako život bodovat,
ale stává se to,
tak se nepodceňuj

svůdkyně

Trocha úsměvu
trocha lásky,
přišels pohlédl si jí do očí,
celý svět se s vámi zatočí.

slunce

Zapadlo slunce,
skončil den,
spíš,
zdá se ti černý sen.

kapy, kapy

Kapky deště buší,
na okapy,
svou tajemnou píseň,
navodí štěstí

Pár kapek

Pár kapek medu,
abych sladká byla.
Tobě se zalíbila.
Pár úsměvů,

štěstí?

Štěstí,
je náš snad stín
co pozoruje naše kroky.
Štěstí je kapka deště,

konec

Pár krásných dnů po tvém boku,
několik vlídných slov,
vzpomínky jen zůstaly,
ty jediné jakoby se nesmazaly,

studnice

Jdu ulicí
osvětlenou lampami,
vnímám okolní svět jinak,
zdá se mi.

Těšit se

Těšit se z toho co není,
na další ráno,
na nové probuzení.
Těšit se z maličkostí,

Svázaná

Ruce za zády svázané,
hlava na prsou skloněná
brečela
pouta se dřou do kůže

ztráta kamaráda

Zraněná
to bodnutí pálí a bolí,
ke hříchu svádí,
bolest je horší

Forever

Forever
říkáš a u mě v klíně po těžkém dnu hlavu skládám,
navždy své přátelství tak do mě ukládáš.
Forever.

Zmatek

Jako růže bez vůně,
jako raněné zvíře,
jsem bez vůle,
bez kontroly.

Bolest

Chci řvát
se všemi se rvát.
Trhat
mlátit kolem sebe.

Proč vůbec žiju?

Chci slyšet naposledy píseň slavíka
dýchat čerství vzduch
mít srdce zaplavené láskou,
ne nenávistí.

Zkvašený víno

Proč žiju.
Víno piju,
sedím a hledím
nevím, na co je tenhle svět.

Nenávidím svět bez lásky!

Nenávidím svět bez lásky
hnusí se mi.
Holubí dům je útočištěm
ne pro mě, pro ptáky.

Co je normální?

Pro lidi je normální to co oni sami uznávají, ale to co se vymyká, jenom malinko normám, to odsoudí. Je to smutný pohled na věc, že. Tak proč se to děje. Nejbližší místo, aby člověka podpořili, raději ho ještě více utopí.

CHCI!

Chci vidět věci tak jak jsou,
ikdyž je to složité.
Chci vidět v očích žár,
když na mě pohlédnou.

Svíčka

Ve světle svíčky,
připadáš mi neodolatelný.
Za zavřenými víčky,
co ukrýváš.

prodají

Smutno mi je
vzpomínky se míhají,
mou mysl do víru prodají.

desatero trochu jinak

Desatero
1)V jednoho Boha věřit budeš.
Zdá se Ti to podívné.
Proč někdo mocný je nad námi,

přivtělen

vztoupím Ti do duše
a řeknu jednoduše
pojď semnou
nebo zmiz,

velký OS

Zaobírám se ironií osudu,
jak lehce si s námi hraje,
jak přesně naše kroky vede,
tam kam chce on.

sem s ní!

Láska má byla podvod,
byla plná snů,
řečí milostných,
nádherných dnů,

Zůstaň

Zůstaň
v mé blízkosti.
Zbav mě tíživé úzkosti,
co proudí tělem,

počítač

Jen se tak potloukám
myší po monitoru,
hledám něco co mě zabaví.
Mé oči

co provedem?

Chtíč prostoupil myslí
tělem
kdybys tu byl
našel bys mě v touze

POMSTU!

Hlas vztekle se rozléhající po údolí.
Pocit nenávisti co spaluje. (Zabiju jí. )
Odcizení od normálního světa.

možná

Možná jsem to já,
možná ty,
píšu si na papír o nás dvou
novoty

Jaká?

Nesmělá,
přesto se žene zatím svým.
Troufalá,
stoupnout si před vojsko.

rozhovor

Něco nového za těmito dveřmi.
NE MĚLO BY.
Jen jsem se zeptala tak na mě neřvi.
Doma je nuda,

loupež

Pardon mi se známe pane.
Promiň te, mě dneska nějak hrabe.
Už si vzpomínám před chvílí jsme spolu vstoupili do davu
s pistolemi v ruce,

Pretty Woomen

Úplně jako Pretty Woomen
Tak chtěla bych se mít,
Ze šlapky na ulici
Stát se novým členem

blbost

Zazněl zvon
padal déšť
utrhlas květ
do černa zabalila svět

nevšímám si

Anděl létal kolem našeho domu,
já si ho nevšimla
poslal na zem čerstvou zprávu,
komu.

králíci

Kdysi dávno před mnoha lety,
mezi králíky tradoval se příběh,
že lidé jsou skety.
Vyprávěl o pastech, před kterými vám nepomohou rychlé běhy.

Bar

V tichu noci seděla na kraji postele. Přemýšlela. Někde v hloubi duše tušila, že se tu noc, kdy navštívila pochybný temný bar, stalo něco divného. Něco co změnilo její život.

tanečnice

Věnováno človíčkovi co mi pomohl pohnout se z místa a dokončit toto dílko. Pro tebe Rabe
A lidské bytosti, co mi pomáhá s úpravami patří největší dík,viď Jolano
V tichu noci seděla na kraji postele. Přemýšlela. Někde v hloubi duše tušila, že se tu noc, kdy navštívila pochybný temný bar, stalo něco divného.

k snění

V tichu noci seděla na posteli. Hleděla kamsi před sebe. Tělo již teď prahne po odpočinku,ale co bude dál. Nyní jí hřeje ještě mládí a obdiv mužů.

princ či Princ?

Na nádvoří
z ničeho nic,
objevil se temný kočár.
Vystoupil princ,

součet

Milovat
sedm písmen
jeden význam,
ale jak pravdivost tohoto slova poznám.

m

V řece plavou bílý lístky
opět přijde ten kdo je mi blízký
z nebe rukou světelnou zasáhne mé nitro
ať jsem kdekoliv najde si mě

vztek

Slovo v ohni rozpálené
Vztekem.
Oči v druhém zabodnuté,
Kdo jsem.

o čem sní tanečnice

Nahá leží na posteli oděná měsíčním světlem
Nevinná po zádech stéká pramen vlasů k nohám štíhlým.
Leží na prostěradle kdysi bílým.
Tělo obestřené mlhou slunných rán,

minulý život

Dřív než mě spálíš svým plamenem,
Přemýšlej jestli jen na jedné straně je vina,
Jestli zjistíš,že ano,pak po mě můžeš hodit kamenem
Zabodnout šíp,či nůž do mého těla,

skok

Zalitá průzračným jarním sluncem
Hledící kamsi přes hřebeny hor do dáli
Na moře za horami na skály
Roztáhne křídla

počasí1

Déšť je jako slzy padající po tváři nevinné,
Kapky jeho mohou pomoci i uškodit
Paprsky sluneční spolu s ním na obloze vytvoří barevnou duhu
Z ní chtěla bych do vlasů od tebe stuhu,

počasí2

Do letního žáru se náhle a bez předchozího upozornění vloudí malé dešťové kapky. Obloha náhle potemněla, ale jenom na tolik, aby nezakryla zcela slunce za svými mraky, které se schovávalo, jako malé dítě před pohledy rodičů. Jeho paprsky dosáhly svého minima. Mračna se převalují sem a tam.

prcovní snění

Únava pádá na víčka
a tělo jenom sedí a čeká až se majitel uráčí jít do postele
ten však stále sedí myšlenkami zatoulaný kdo ví kde,
snad když ještě chvilku u počítače zůstane,svět se nezboří

budoucnost kuřáků

Není to tak dávno co jsem doopravdy hodně kouřila a vůbec mi nepřišlo špatné "stáhnout" krabičku za jeden den. Faktem zůstává, že z brigády mi moc nezbývalo a to co zbylo šlo do cigaret, nejen že to zatížilo mojí finanční stránku, ale hlavně zdravotní. Náznaků jsem si nevšímala, měla jsem jiné potíže - škola, vztahy, doma . všichni něco chtěli, namlouvala jsem si, že mě tento zlozvyk uklidňuje, tenhle problém se mi tehdy zdál jako nejmenší zlo.

hra v nudě

Ve vaně se vše zklidní
vodě se vše negativní z cesty klidí
kromě zloby co rozehřála led
tu nezmírní ani voda

pocit

zavřena jak v zlaté kleci,
pohroužena do vlastni křeči,
slz
spojena a oděná do vánku

poté

Bili jsme se v nefritovém paláci,
Pro lásku o níž jsme ještě nevěděli.
Žili jsme jako ptáci,
Kteří svět mimo klec neviděli.

nikdo nerozdělí

Na nebi září zlatá hvězda
Nikdo její tajemné poselství nezná,
Vysvitla a hledí na tebe,
Její oči se smějí,

otázky bez odpovědí

V duši se rozlil nepokoj,zrádný pocit bezmocnosti. Kolem svádí voda další boj s člověkem,rozlévá se kolem jako vlna,která je schopna smést vše kolem sebe stejně tak dobře jako v malém množství lidem pomoci. Malá klidná říčka náhle pohlcuje vše co jí přijde do cesty. Vylévá se z koryta a spojuje se s další vodou z nebes.

Modlitba???

(Anděle boží strážce můj,
buď vždycky ochránce můj)
Klečela u oltáře hlavu skloněnou,prosila
nešťastné slzy po tvářích plynou,

mm

Pohladit květ růže
Cítit její vůni
Utápím se v modré tůni
Rosa na lístku

dárek ve svitku

Do svitku zabalím chladné hvězdy,
Převáži ho zlatou stuhou
Uzamknu hřejivou touhou
Pošlu po vánku.

pokus

Obejmout v náručí dítě co se chvěje,
Milovat celou duší,
Někoho kdo netuší,
Postavit hrad z písku,

pokus2

Zastavit svět
Co se točí
Pohlédnout do průzračných hnědých očí
Podívat se před sebe

potok krve

Cítíš jak potoky krví plují kolem tebe a ty jim jediná bráníš rozlít se do kraje. Jsi jako hráz,co neprobudil jí modrý mráz,stojíš pevně ve svých základech,chráníš je si od nich daleko a přitom cítíš jejich dech,tak blízko. Si na hranici mezi lávou zkázy a poznáním života je jenom na tobě co si vybereš. Chceš pít rudé víno krve ze stříbrných číší a vědět,že na dně je krev ze srdce milovaného,zrazeného.

večer

Večer se snesl na zem jako havraní křídla
Přisel a já ho svým kouzlem pobídla,
Aby měsíčním světlem zasáhl tvoji tvář
Bělostná je její zář,

Mt

Já Tě velmi chci
více než si myslíš
říkám Ti má slova a ty mě neslyšíš,
neposloucháš šepot větru vedle své tváře

co by mohla

Z domu se ozvala tvrdá rána dopadajícího těžkého předmětu z výšky na zem. Holubi vzletli vysoko do mraků,polekáni náhlým hlukem. Žena na zápraží velkého domu sebou trhne. Otočí se k domovním dveřím a tiše hvízdne,zpoza domu vyběhne velký hunatý pes.

láska a nenávist

Láska a nenávist ruku v ruce jdou,
láska a nenávist ty Tě obejmou.
Svou zrádnou náručí
ukáže Ti láska kouzla

xx

Smutek vklouzl do mé duše,roztříštil mou skořápku na tisíce kousků. Zaplaví celou mysl. Pláč zůstává uzamčený uvnitř mě. Na povrchu kamenná maska smíchu,pohody a klidu.

N+L

Nenávist a láska - ruku v ruce jdou,
nenávist a láska - ty tě obejmou.

vznikám a zanikám

Vznikám a zanikám
V sobě se zamykám.
Sama v sobě
Ve vlastním hrobě,

Dotek

Není to dotek co Tě hladí
svíjí se v tobě jako plémě hadí.
To není dotek co Tě svádí,
je to jen iluze,tys více nesměla.

den a noc

Tys byl den
a já byla noc.
Tys měl sen
a já měla moc.

co by to chtělo?

Miluji Tě tak kde jsi.
Chci Tě tak proč tu nejsi.
Slyšíš moje slova.
Cítíš ke mě ještě něco.

Naděje

Tichá zářivá
krásná neznámá
dává pocit hřejivé síly
hladí a svádí jak malé luční víly.

panny

Krůpěje chladné rosy
ponichž spěchají dívky,bosy
mladé sličné panny,
co zůstaly na mýtině sami.

Má cenu být k druhým lidem ohleduplný?

Možná vám připadá,že ne. To je na vás co si o tomto tématu myslíte,ale uvědomte si jedno - to co vy dáváte okolí dává ono vám zpět,zní to složitě. Možná,ale není tomu tak. Uvedu příklad:Uvědomte si,že jste vzteklý a celý svět vypadá černě a jakoby šel proti vám.

jak sen dostat do skutečnosti?

Hlas zlatého střepu zvonu
připomíná do dáli ozvěnu hromu.
Ten jemuž patříval neušel lásky skonu.
Ta slova možná pochopí,

Kdo jsem?

Prázdná,tak jako škola náhle osiřela.
Bláhová,tak jako člověk bez jména se zastavila.
Naivní,jako malé dítě v kočárku.
Hrdá,jako královna co pije víno rudé ze stříbrného pohárku.

znovuzrození?

Racci se prohání nad vodní hladinou. A řeka plyne pomalu svým korytem. Jen jeden člověk pozoruje tu scénu a všímá si i stromů za řekou a červených okvětí vlčích máků ve svých dlaních,přemýšlí. Dostal se do slepé uličky a nebaví se,vzpomíná.

co ví řeka

Seděla koukala před sebe,kamsi do dáli na klidný proud řeky. Chtěla by plynout jako ona a začínat stále znova a znova,zakusit její koloběh života a smrti. Viděla stromy a květiny co tu rostly a zároveň, jakoby je ani nevnímala, jenom své vířící myšlenky co nepokojně kroužili krajinou a hlavně jí samou. Příroda cítí spolu s ní.

STRES ZE STRÁTY DULEŽITÝCH OSOB Z NAŠICH ŽIVOTŮ

STRES ZE STRÁTY DULEŽITÝCH OSOB Z NAŠICH ŽIVOTŮ
Do našich životů přichází stále nové osoby, které nám přinášejí šťastné i nešťastné chvíle ve kterých si někdy nevíme rady…Zamysleme se nad tím jaké by to asi bylo nikdy nepoznat lásku, žal, trápení, strach a jiné strasti života a osudu. Nemyslím si, že bez trápení by byl život úplný…i s těmito nástrahami může být život nádherný a pestrý okouzlení. Mnoho lidí hledí nejdříve co pěkného mohou s osobou zažít, ale už nehledí na to co potřebuje k tomu, aby druhá osoba byla šťastna a neztratili ji tak rychle, jak ji získali. Jak řekl Bronte: ,,Láska je jako keř divokých růží.

vůle?

Tajemný svět se pootevřel,aby našel skrytou vůli žít,ale ta vůle byla plná vůně skryté nenaplněné touhy,kterou nikdo ještě nebyl schopen otevřít a tak svět poznal nudu i rozmanitost aby se opět zavřel do sebe a zmeškal tak čas žít svým vlastním životem a snít svým vlastním snem…. ach jak záživné. .

Zraněná

Zraněná
Pokouší se zvednout ze dna,
slzy po tvářích plynou a vlna smutku se zvedla.
Ví,že chyba její jí stála mnoho,

nic moc

Opuštěná,jako strom v širé pláni.
Ztracená kde hledat má cestu milí páni.
Zlomená ta osamělost od přítele pálí.
Jeho tělo a mysl to mě svádí

anděl smrti

Zamyšleně hleděla před sebe kamsi do dálky,přemýšlela o tom co by mohla ještě změnit a hlavně jak,avšak na nic nepřišla. Odněkud zavál chladný vítr a do klína jí spadl důkaz podzimu a brzký příchod zimy. Přitáhne si bundu úžeji k tělu a slaná slza stéká po promrzlé tváři. Všude kolem je klid a mír.

sestry

Voda k zemi z výšky padá
spojuje se v se zemí v řece
v jejím proudu tančí víla pohledná,
její sestra proti proudu plyne-ta ráda se hádá.

konec vztahu

napodobenina

Její velkou láskou byli knihy,jejím domovem byl sen a skutečnost že je tady a proplouvá sotva dotčena okolním životem,ale bylo tomu tak doopravdy,nebo to byla zase jedna zjejích her,kterým už sama uvěřila. Kdo ví,ale jedno vám tu mohu říct na sto procent ta holka se změnila je jiná,nesvá a nespoutaná. Psychicky vyčerpaná a na dně a najednou se jí život změní před očima jako mávnutím kouzelného proutku. Stačil den,aby se jí zatočila hlava.

les

Les
kolem jen les šumí,
ví,že tak jako on to jen málokdo umí.
Z povzdálí pozoruje své stíny

Smutek

Smutek
Smutek a pláč
bezesná slunná pláž,
co říci mám,

Vlastní zajatkyně

Vlastní zajatkyně
Zlato rudý šat z trůnu splývá,
před jejími zraky žlutý slavík zpívá.
Tvář má zahalenou studem