ELYSEJSKA´ POLE

ELYSEJSKA´ POLE

Říkávám z legrace: nemá mě rád

Majitel obchodu řekněme raději boutique

Neboť obchod má vznešené jméno

Elysée

Napsané také pro informaci nohám

Na koberci u dveří

V prostoru který si majitel plete se zápražím

Vychází jen v košili jakoby nedbal na úroveň

Podniku a jeho jméno

Jeho šle se promenují v eleganci

Leštěného kovu a skla a luxusní obuvi

Z elysejských polí vzcházejí střevíce

A majitel posunuje koberec u dveří

Neboť má rád pravidelnost

A sudá čísla

Šle jsou ovšem dvoje a vsadím se

Že je stejně obuvi na obou stranách dveří

Jeho pohled směrem ke mně

Je pravidelně nepřátelský

Pozoruji ho totiž při úkonu

Který je velmi soukromý

Jeho je boutique a koberec

Jeho je  míra pravidelnosti

Jeho je oko měřící inče nebo centimetry

Vím že stejné oči se dovedou dívat i jinak

Obuví na které jednou zbohatne

Budoucnost stále odsouvaná

Domov někde u Baalbeku nebo Biblosu

Vesnice  zavěšená mezi horami a mořem

Pohled zpět je rychlejší než supersonický pták

Křižující všechny letové výšky

Dvojí život a jeden oběh krve

Každé otevření boutique 

Je malou mikroskopickou proměnou

Říká se tomu všelijak

Proč ne Elyseje

Každodennost stejných úkonů

Plýtvání hypnotických sil na ty

Kteří se nestanou zákazníky

Dlouhé hodiny zatím co životy někde plynou

Vždycky někde jinde než kde právě jsme

Motiv pravidelnosti se vrací jako souhvězdí na noční obloze

Vzbuzující více smutek než údiv

Pravidelnost jako v symfonii

Kontrapunkt luxusních bot za poloviční cenu

Skleněný průhledný orchestr

Šle se pohybují jako taktovka

Uplývavá rutina výprodejú a vánočních prodejů

Znamení na cestě která nikam nevede

Jsou tam ruiny jako v Baalbeku

Ale také nepřirozená modř vody u pobřeží

Symbolický strom který zústal jenom na vlajce

Nebe pravidelnosti pod kterým

Vycházejí zástupy do ulic několikrát v roce

Jsou to jiné kraje a jiné nebe

Zástupy přetékají z úzkých ulic

Ulice na rozpažení kde se na chodce vyleje z okna

Obsah podezřelých nádob

Samoúčelné nakupené těl

Těla bez symbolu a pocitu

Pod okny z nichž hrozí sprška

Jako když babička Stázinka zalévala z okna vinnou révu

Která zázračně rostla a sousedé  u ní zadumaně postávali

Stoupala po laťoví do poschodí a dále do nebe

Po louce pravidelných hvězd

Réva kterou jsem se marně pokoušel malovat

Z obrazu unikalo to jak hrozny rostou z hlíny

Chybělo spojení s tím co dává život

Snad proto je málo přátelský pohled z dveří Elysejí

Nepravá jistota obuvi

Podezření že budoucnost nebude jiná

Přes sliby mramoru skla a leštěného kovu

Ale stále ještě je Biblos  a pomerančové háje na svazích

V půdě která je většinou roku suchá

Těkání pohledu který nenalézá zakotvení

Vidím to všechno z ukryté pozorovatelny

Svého srdce

Zasaženého domnělou  zlobou