O mé rodině a jiné zvířeně

Babička je porodní bábou a skutečnou hlavou rodiny. Je naším andělem strážným. Stará se o nás jako kvočna a chová nás jako v bavlnce. Aby vše zvládla, točí se jako holub na báni a lítá jako hadr na holi. Zato děda je plesnivý dědek, který smrdí jako když propíchne dráteníka. Je stále duchem nepřítomný, hledí do blba a tváří se jako by mu uletěly včely nebo jako nastrčená figura. Jen jde-li kolem jeho neteř, naše děvečka pro všechno, co se nosí jako pětka do záložny, řve jako když ho čerti na nože berou.

Náš druhý děda je takový děd Vševěd. Je ukecaný jako Palacký, pokud ovšem nespí jako šípková Růženka. Pak ho probudí jen jeho žena, ta stará čarodějnice a pavlačová drbna, když se směje jako drožkářská kobyla.

Jejich syn, náš pokusný králík, slupne všechno jako malinu. Je vyžraný jako zub a tlustý jako bagoun. Když zrovna nejí, sere jako lión. Je v tom vyhlášená firma. Za mizerný groš by si nechal vrtat koleno.

Druhý jejich syn, agent s teplou vodou, má řečí, že by z jalové krávy tele vymámil. Mluví pohřebním hlasem v květnatých frázích, které doprovází teatrálními gesty. Je to od hlavy až k patě těžkej frajer, zneuznaný génius a držka plechová velkého formátu. Když se baví s otcem, je u nich rámus jak v židovské škole, jako když se boří svět.

Teta je malá jako za groš kudla, veselá jako skřivánek a hraje vždy fair play. Je to citlivá duše. Strýc, jinak člověk z lidu, je velký jako gorila a silný jako býk. Svaly má jako zápasník. Obvykle však kouká jako poslední brambora ze sklepa, protože je toho názoru, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Spolu vypadají jako David a Goliáš. Z technických důvodů jsou u nich dveře otevřené.

O jejich synovi se říká, že je šedou eminencí naší rodiny, ale je svatou pravdou, že je to ten černý vzadu. Je chytrý jako liška, mazaný jako opice a má hlavu jako starosta. Při jednání je ostrý jako břitva. Je ukázkovým exemplářem advokáta. Má zajištěnou existenci. Jedná s námi jako s malým děckem, ale má srdce na dlani.

Jejich dcera je krásná jako princezna z pohádky, až oči přecházejí, ale hloupá, jak daleko vidí a ještě metr za roh. Vlasy má jako hřívu a oči jako z Kašparovy krávy. Pro vnější efekt se strojí s vybranou elegancí. Když něco chce, kouká na to jako na hodinky s vodotryskem a chodí kolem toho jako kočka kolem horké kaše, až do toho spadne jako hnilička. Někdy je v ní malá dušička. Má proto pádný důvod. Pracuje totiž v pozdních nočních hodinách ve vykřičeném domě. Jako lehká holka z toho má zlatý důl. Daně platí na svatého Dyndy nebo až naprší a uschne. Je nám na hony vzdálená a působí jako rozkladný element. Proto ji máme za ztracenou existenci a černou ovci rodiny.

Mám za to, že teď už znáte naši rodinu zkrz nazkrz jako své boty a že říkat více by bylo jako nosit dříví do lesa nebo sovy do Athén. Berte to, jak to stojí a leží, prodávám to, jak jsem koupil.