Písmák Srdce sněženek
„Haló, chlapče, kde je tady ta půjčovna srdcí, prosím tě.
„Támhle za rohem, slečno. “
„Děkuji ti. “
„Dobrý den.
Bosý les
Když člověk pozná ten pocit, začnou ho napadat myšlenky, jaké by to bylo ji potkat. Jen tak, náhodou ji někde potkat.
Byla středa a já se procházela parkem, nebo také možná lesem, kdo ví. Jedno však vím jistě – tehdy jsem dostala strašnou chuť ji potkat.
Jen kratičkou noční košilku
Toho podivného večera jsem měl obzvláštní chuť na vášnivou postelovou scénu, jak ji uměla jen ona. Seděl jsem ve svém křesle zžírán tou obzvláštní chutí a nemohl se ubránit utkvělé myšlence, že dnes nedorazí.
Byla středa.
Při své minulé zdařilé návštěvě tajemně naznačila, že ta příští bude nadmíru lechtivá.
Nazrzle utopen
Seděl za stolem vkuchyni sklenutým stropem, před sebou láhev rumu a pár pomuchlaných reklamních letáků ze schránky.
„To jsou pěkný sračky, co tu nabízej. Rozbruska za šest kilo. To bude to samý, jak ta sekačka, co jsem sní loni třikrát posekal dvůr a posrala se na věky.
Růžena
Často jsem kní chodívala jen tak posedět, popovídat, na čaj nebo na kafe. Jednou, to zrovna napadl čerstvý sníh, jsem se jela projet na běžkách, jen takové malé kolečko nahoře vlesích. Schválně jsem jela přes Spáleniště, už se mi zase po Růženě tak trochu stýskalo. Když jsem kjejí chaloupce přijížděla, zkomína se táhl proužek kouře a voknech se svítilo.
O dvou myslících myslivcích
Dva myslivci běželi, jako by jim za patami hořelo. Po pravdě jim nehořelo, ale chrochtalo. Prase. Divoké.
Podivný cizinec. Cizinec?
Zůstala po něm jen suchá tráva, polehlé obilí a ryby vrybnících plující břichem nahoru. Před necelým měsícem se objevil poprvé - vKroclově. To je kousek jihozápadně od Budějovic. Taková malá víska.
Magicko - realistický průletce městem
Zmého ultralehkého samoletu je vidět vstupní brána: jen vejdi, bídný červe. (Škoda, že nejde vletět – nu což, pomohu si svým ultralehkým samostřílem – vida. Pod zbytky vítající tlamy se ještě mrská čísi nožka… Nemám rád zákazy vletu. ) Sssvisst.
Pražská idyla
Ten den bylo opravdu horko. Ostatně vPraze teď posledních pár dní ani nijak jinak nebylo – jen ať si lidé užijí těch posledních pár dní léta, že. Pravda, málem bych zapomněla – vždyť vPraze to stím horkem není až tak kpískání – kzáplavě lidí, kteří se na vás ve všech dopravních prostředcích lepí, se ještě přidalo vaše tričko. Nalepilo se vám na tělo tak, že až ho budete chtít dát do pračky, budete muset skočit za ním, protože se vás nejspíš jen tak nepustí.