Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak nějak o životě
06. 02. 2004
1
0
813
Autor
Strny
Sedím potichu na břehu potoka
voda jím protéká, trochu se vlní,
dělají břehy z ní snad svého otroka,
nebo, jí po vůli, účel svůj plní?
Je život vyhrazen zrodem a smrtí
nebo jsou tihle dva životu sluhy?
A když za každou cenu žít nás tu nutí,
neděláme snad vůči životu dluhy?
Zbytečně ptáme se na účel Světa.
Kdo je tu pro koho? To nikdo neví.
A tak nám ubíhaj životů léta,
a potok je stále tu, voda se vlní…
Sleeping beauty=>
Ano, svojeho je opravdu děsný výraz, napadla mě hned úprava. Ale promiň, tu básničku mám docela načtenou...i nahlas. Myslím, že rytmus je individuální záležitostí každého a ve velké míře autora a/i kritika svazuje. Kritik by si neměl dovolit hodnotit rytmus jen na základě svých rytmických vzorů. A rýmy, ty velmi úzce s rytmem souvisí. Myslím, že pokud si tuhle mrzkost přečteš ještě jednou a odpoutáš se od svých zakotvených vzorců rytmu, zjistíš, že zas tak úplně mimo není, přestože své mouchy má. Ale děkuji, donutila jsi mě zase trochu přemýšlet...