Díky

Díky.

Chci ti vážně poděkovat, i když jsem ti nakonec jen řekla díky za večer.

Myslela jsem, že toho budu litovat víc, takovýhle věci běžně nedělám. Už. Dřív jo, ani jsem se nemusela něčeho napít, abych byla veselejší a nabídku na "domácí vínko" (nebo cokoliv, co ti zbylo v ledničce) přijala.

Ne, neprováděla jsem v těch mládeneckejch bytech žádný neslušnosti. Někdy jsme se jen koukali na televizi, pojídali něco dobrýho a i tak to bylo fajn. A spala jsem sama na jedné posteli.

Někdy jsem se zase cítila nežádaná a opuštěná a chtěla jsem se někomu stulit do náruče, zažít pár prostopášností, který jsem ale stejně předčasně ukončila. Předčasně pro ně. Přišlo mi to hrozně smutný, s někým se jen tak vyspat a ráno si říct ahoj, nebo snad ještě v noci mizet, aby se mě nelekl. A nebo já jeho.

Někdy jsem chtěla trošku oživit jejich poloprázdnej život, vplížit se jim do bytu a jen tak udělat trošku rozruch, rozzářit den nebo i noc.

Někdy jsem zase nechtěla vůbec, ale nic jinýho mi nezbylo. To jsou ty situace, kdy mě vypočítavě odvedli někam pryč, odkud jsem se neměla jak dostat domů a musela u vás zůstat.

Dlouho jsem nic takovýho neudělala, určitě víc jak půl roku. Řekla jsem si, že z toho stejně moc nemám, protože někdy nepochopili, že nechci jen sex. Nebo že ho nechci vůbec. S někým rande odmítnu, protože už dopředu vím, čím by chtěl zakončit večer. Třeba jako včera. Mohla jsem jít ven s nějakým klučinou, měl už od začátku všechno nalajnovaný - popít, zakalit, pomilovat se. Řekla jsem ne, nemám zájem, nelíbil se mi a věděla jsem, že by se nenechal odbýt.

A šla jsem ven s tebou. A jak to dopadlo...

V noci jsem si to ani moc neuvědomovala, vzala jsem si, co jsem chtěla a dala jsem ti, co jsem chtěla. A nemůžeš říct, že to nestálo za to.

Ale ráno... Bože, kdo to vedle mě spí?!

Aha, vždyť to vlastně já jsem vetřelec, to já se tu rozvaluju na tvé posteli. Raději bych znovu usnula, nechci vědět, jak to u tebe vypadá po divoké noci. Jestli se loučíš, chceš přídavek, chystáš snídani nebo mi podáš oblečení.

Ale...

...bylo to dobrý ráno. Vážně, byla jsem překvapená. Že ses nezděsil, žes mě obejmul a žes začal mluvit. Sám od sebe. Po včerejšku bych to spíš nečekala, přece jenom jsme se krásně opili. Nebo ne? Vypadalo to, že ti vůbec nevadí, že jsme spolu nespali, i když jsem tě i tak udělala spokojeným.

A to se mi líbí.

Chci ti za to poděkovat. Už dlouho jsem nic takovýho neudělala a už dlouho jsem se necítila jako ženská, po které někdo touží. Kterou někdo chce. Kterou chce někdo, kdo už má rozum, na koho jsem se sama vrhla.

Tohle mi fakt pomohlo. Cítím se krásně, usmívám se na svět, protože to bylo fajn. A protože tys byl fajn. A já byla fajn.

Díky.