Předstíral jsi ke mně lásku.

Proč, že jsem tvá kamarádka?

Nasadil sis na tvář masku..

Dívám se zas do zrcátka:

Naivní a ponížená

Viděla jsem, co jsem chtěla.

Lásko, copak ty mě neslyšíš?

Necítíš? Ani nevidíš?

Lásko, když položíš mi ruku na rameno

Cítím žár, oheň, výbuch a pak zatemněno..

Slzy mi došly, a tak píšu,

V náručí držím už jen míšu.

Míšo, ty mě  nezradíš, doufám

Aspoň to si říct teď troufám.

Chci se ti pomstít, říkám na rovinu

Co je to za divnou kocovinu?

Ty se mi směješ, teď už to vím

Jenže za tímhle si fakt stojím!

Aspoň chvíli, než mě to přejde

Nesměj se! Třeba mi to časem dojde

Chci mít jen svou hrdost, lásku a tebe

Asi jsem spadla ze sedmýho nebe..

Jdu si zas hledat cestu zpátky,

Však doufám, že ji zavřeli vrátky,

Tady je hezky, už nechci zpátky!

Lásko!