Trouba z Troubek

Na motivy skutečných údálostí z léta 19197

Úvod

          TROUBKY, zeměd. Obec v Severomor. kr.,okr. Přerov, na Bečvě; 2 183 obyv. (1980). Prům. dřevozpracující. Malá československá encyklopedie (1987).

Tak, a vím kam jedu. Zavřel jsem svazek  č.6 a vrátil mezi své bratry do knihovny. Ale proč tam jedu ? Věci se mají následovně. Myšlenka , že pojedu pomáhat do Troubek nebo do podobně postižených obcí mě napadla v autě při návratu z filmfestu ve Varech. Ten chlapík co nás vez měl zrovna spuštěný rádio (myslím , že to byl radiožurnál či co ?). No a tehdy jsme si vyslechli nějakou babku z  „Olomóca „ jak vykládá něco o krizovém štábu a koordinaci záchranných prací a dobrovolnících.

A kam se mají jako ti případní dobrovolníci hlásit. Telefonní číslo jsem si  hned zapamatoval , protože jsem dostal nápad  se tam hned vypravit . Byl začátek prázdnin (příprava na nezaměstnanost) , mě končila pracovní smlouva až posledního srpna , ale v červnu mi řekli , abych se už v praci neukazoval . Zřejmě se báli , že jim v podniku budu víc ke škodě , než k ú žitku. Já si to myslel taky. Co zvolným časem ? Na obzoru se žádná slušná akce nerýsovala. Prachy na to , abych se vypravil do světa nebyly . Jenom nuda, nuda ,nuda.

             „ Hele Bróňo, co takhle ject na Moravu pomáhat" Zeptal jsem se kámoše co jel se mnou.

             „ To nejde Chose , já už něco mám na práci"

             Bylo mně jasný , že se vymlouvá . Kdyby ten zmetek alespoň řekl na rovinu , že tam nechce jet. Určitě má tak na práci se doma válet , hulit trávu a myslet na rákosky. Jo a musí vyrobit vodní dýmku. Na druhou stranu jsem si dokázal představit  , jak my dva můžeme zapůsobit při záchranných akcích na Moravě. Dva flákači z Prahy jako výsměch snahám o projev národní solidarity nad obětmi. Zážitky z letošního fesťáku ve Varech byly zářným příkladem „aktivního „ přístupu k jakýmkoliv činnostem , jež bezprostředně nesouvisely s našimi základními pudy.

             První den nám nevyšel pokus o návštěvu kina. U bazénu se výborně popíjelo ,tak proč taky jít do kina , ne ?

             Zase tak výborně se tam nechlastalo. Ve dvě v noci zavolal nějakej idiot , že je tam bomba .

             Na druhej den jsme dokonce stáli frontu na ...... (sakra, nevzpomenu si co to bylo za film). Myslím , že hlavní hrdina je zmrzlinář. Po deseti minutách jsme to však vzdali . Bylo tam zjevně víc lidí, než je dvojnásobná  kapacita kina. A když otevřeli pokladnu , báťůžkáři nám názorně předvedli , jak se za komančů prodávali banány.

             Já toho měl po krk a Bróňa taky. Tak jsme šli znova na bazén , kde nám Telecom udělal čáru  přes rozpočet. Uzavřená párty pro VIP hosty. My plebejci měli právo sledovat elitu z ochozů a slintat . Někteří chudí bezvýznamní přihlížející dokonce plivali.

             „Žádnej strach Chose , my se tam nějak dostanem". Uklidňoval mě Bróňa.

Zatím co já byl vzteky bez sebe. Střídavě jsem něco mumlal o smůle od narození nebo se sháněl po nejbližším telefonu . Dokonce jsme přehodnotil svůj názor na toho idiota , co včera nahlásil bombu na bazénu .Ten chlapík má docela slušnej smysl pro humor ! 

             Když jsme s Bróňou asi po třetí obešli bazén ve snaze se na „Telepárty" propašovat , a já asi po stý zopakoval požadavek se na to vybodnout . Začalo mi to totiž připadat trapný pobíhat okolo jak hladovej vlk a nechat se zpoza plotu oslňovat baterkama všude přítomnejch goril . Bróňa se zastavil. „Tudy se tam dostanem". Prohlásil a ukázal na díru v plotě těsně pod úrovní bazénu. Všimnul jsem si , že za plotem  , kam až mé krátkozraké oko dohlédne je  nejmíň dvacet čísel bahna pokrytého souvislou vrstvou odpadků. Vzpomněl jsem si na Vykoupení z věznice Shawshank , Andy se brodil na svobodu pětisty metry tak smradlavýho bahna , že si to ani nedovedete  představit. My si museli proklestit cestu dvaceti  metry sraček , aby jsme si nakonec užili těch pochoutek co pro nás Telekom rozhodně (ne)přichystal. Ani nevím jak , ale nám se to nakonec podařilo.

             Byla to balada , saláty ,  chlebíčky , obložený mísy , guláš , několik druhů zmrzliny a veškerý pití zadarmo . Já se uklidnil ,a dokonce po první porci guláše jsme se s Bróňou shodli , že letošní festival ve varech byl vcelku úspěšnej. Bylo chlastání , bylo hulení , viděli jsme Landovskýho , stáli jsme frontu na film o zmrzlináři a na závěr úspěšný průnik na telecom párty. Jenom vidět alespoň jeden film se nám nepovedlo .

             Nyní si vezem zadky zpátky do Prahy a myšlenka na Moravu mě stále nemůže opustit.

„Ale je to dobrej nápad ne ?" Nenechal jsem se odradit .

Bróňa nereagoval.

„ Bude tam sranda , ubytování a jídlo zdarma . Budou tam ženský". Ten monolog mě přestával bavit .

„Bude tam práce". Odseknul Bróňa.

             Byl to pro mne signál , že další debata na téma povodeň , dobrovolníci  atd. nemá smysl.

             Už je to asi dva dny , co jsem „pohřbil „ Bróňu a neustále myslím na to , jak se dostat na tu Moravu nebo najít rozumný důvod jak oblbnout moje svědomí .

             Včera jsem dokonce volal tý babce do štábu v Olomouci. Zeptala se mě co umim. Já jí na to , že jsem počítačovej expert a , že chci zachraňovat utonulý computery nebo něco na ten způsob. Koordinátorka se zamyslela a pak řekla .

„No jestli nám chcete pomoct , tak každé ráno v šest nula nula před radnicí . Holiny a lopatu s sebou.

             Vzdálenost přes dvěstě kilometrů a ranní šichta my připadala jako jeden z možných důvodů jak ubezpečit mý svědomí , se na všechno vykašlat a odložit návštěvu zaplavený Moravy ad acta.

             Večer jsem šel do kina s Oswaldem a jeho rákoskou Ivou . Oswald je zvláštní patron . Jeho kulatému obličeji vévodí  předkus za který by se nemusel stydět ani Pepa Náhlovský. Prasečí očka zakrývají netradiční lennonky (dioptrické). A váží stejně jako já sto kilo a měří nestejně jako já 175 cm.

             Jeho schopnost udělat ze sebe autoklauna nebo za každou cenu sám sebe shodit se stala v naší partě legendou. Myslím , že příčinou je jeho vrozená těkavost a neposedná povaha . Je tak trochu motoricko psychicky rozhozenej. 

Jednou v hospodě  , když vyčerpal všechna témata k navázání hovoru s kolegy , si začal hrát s půlitrem. Přikryl ho táckem a uprostřed se snažil udělat díru párátkem . Když se mu to povedlo , párátko propadlo do piva . Tupě na to zíral , aby pak na párátko dokonce zapomněl . Jenže když odložil tácek z půllitru , za účelem dostavivší se žízně , byl u vytržení jak malej Jára a nemohl pochopit , kde se mu vzalo párátko v pivě.  

Příslovečná je jeho bezostyšná  zvědavost skloubená s neukojitelnou nutností si s něčím neustále hrát (viz. Párátko) nebo se neustále cpát jídlem.

Náš další kámoš Yetti  lapidárně shrnul Oswaldovu povahu v ironickém hádance, kterou mi před měsícem poslal. Je to brejlatý , zvědavý a prská To (při mluvení i při jídle ).Kdo to je ?

Nejzajímavější je na Oswaldovi jeho rákoska , která mu soustavně kazí pověst. Krásná blondýna s andělským obličejem. Lidi , co Oswalda neznaj se mě občas ptaj jak taková kost může chodit s takovým idiotem.

Kino bylo docela nudný , ani už nevim co to bylo a není to důležitý. Mnohem důležitější byl jeho návrh , aby jsme šli pro vodu . To je náš slengovej výraz pro hospodu Studna.

„Bude tam někdo ?". Hbitě jsem zareagoval. Pivo mi totiž chutná.

„Berny , Aram , Emil a táák". Strčil Oswald klíčky do zapalování a nastartoval.

„To je nějaká mejlka". Zapochyboval jsem. „Touhle dobou maj bejt někde na Ukrajině".

„Právě , že ne. Jak jsou ty potopy , tak se rozhodli , že místo na Ukrajinu pojedou pomáhat". Odvětil mi Oswald a bezděčně se zadloubal v nose.

„Oswaldéé . Můžeš si laskavě uvědomit , že řídíííš". Napomenula ho Iva. 

„Hele Oswáč. Ty mě houpeš. To je blbost. Ještě včera Berny říkal , že dneska jedou do těch pitomejch Karpat" . Nechtěl jsem Oswaldovi skočit na lacinej trik , což se mi dost často stává. Nicméně , někde hluboko ve mě začal hořet plamínek naděje , že by to mohlo být , tak jak to Oswald povídá.

„Přísahám , teď seděj ve studni a koordinujou odjezd do Troubek".

„Tak vohul tu plečku , ať je ještě stihnem v hospodě ". Pobízím Oswalda. „Ale jestli kecáš , tak ......". Mé pochyby stoupaly ruku v ruce s nadějí.

„Tak co?". Vyhrkl  Oswald. Otočil se ke mě tak rychle ,že stihnul poprskat mě i čelní sklo. 

Musím okamžitě něco vymyslet . Na další slintavou Tsunami neměl můj kapesník kapacitu .

„Táák ... siměnasral". Zklamal jsem Oswaldovu výbojnou zvědavost neoriginální odpovědí.

Oswald měl pravdu ! Ve studni seděl oddíl Platfus . Jmenovitě Berny , Emil , Aram a Oto a jedna externí rákoska . Zastihli jsme je právě v rušné debatě (polohádka),  jak mají být předpisový holinky vysoký. Sotva jsme si přisedli , Iva přerušila rozpravu a zavedla    další téma . Co to je „Ká Pé Zetka „ Všichni chlapi byli za jedno . Znamená to Krabička Poslední Záchrany. Iva s externí rákoskou byly za to druhý . Prý je to Krabička První Záchrany. Mě ta hádka nějak nezajímala , tohle téma už mi jednou sebralo hezké chvíle při žejdlíku .Stalo se to dokonce tady ve Studni. A tak jsem si vzal Bernyše kousek vedle , abych splnil účel mé návštěvy tohoto podniku (ha ha dva účely).

„Hele prej jedete do Troubek . Já chci jet s váma". Udeřil jsem na Bernyho .

Berny se zamyslel „Mnóó, ..... tak teda jako pojeď „.

Po pravdě řečeno , čekal jsem větší nadšení , než fádní „tak teda jako pojeď „. Nemusel by mi hned skočit okolo krku. Ale ta ležérnost mi připadala něco jako. Pro mě , za mě . Nebo. Dělej si co chceš. Prostě je mi to ukradený.

„ Moc nadšenej nejsi". Odvětil jsem Bernymu.

„Ale jo , je to skvělý". Nasadil Berny unavenou pózu a zapálil si modrý LM.

„Tak kdy se jede ?".

„No , my totiž jako jedem už  zejtra. Tak si někde sežeň lopatu a holiny. V sedm je sraz na Florenci". Fouk mi kouř do obličeje . „Stíháš to srabe ? ".

„Tak to abysme už šli. Je skoro dvanáct". Chtěl jsem naznačit , že dřívější odchod z hospody podstatně posílí šanci na včasný nalodění do autobusu.

Berny věděl kam mířím a naznačil mi , že Platfus je v pohodě . Ale že pochybuje o mě. Já mu zase naznačil , aby neměl strach . Co slíbim to dodržím.      

Naše vzájemné ubezpečování trvalo až do tří a stálo mě to nejmíň osm kousků . 

Vstávání bylo šílený. Celou noc jsem nemohl usnout a neustále se mi vybavovala myšlenka na to , že zaspím. Než nás stačil výčepák vyhodit z hospody , asi dvacetkrát byl na demnou vyřčen ortel , že kecám a stejně nikam nepojedu atd. Berny mi dokonce vytkl , že jsem nemakačenko a až budu střízlivej , pochopím co to obnáší práce dobrovolníka v rámci humanitární pomoci . Já mu zase oponoval , že to moc žere a plete si Bosnu  s Přerovem.

 Čeká nás euforie padesátejch let , místo modrý košile , na sebe hodíme triko s kačerem Donaldem. Nikdo  z nás nestavěl pece na Ostravsku v jednapadesátym , tak teď má možnost něco podobnýho zažít . A díky tomu , že mě vyhecovali , jsem ho ubezpečil , že u autobusu budu první já.

Druhýho dne ráno jsme se sešli na Florenci. Hádejte kdo byl u autobusu první ? Přece já! Oddíl platfus se trousil k autobusu jak švábi na pivo , a tak jsem si dlouhou chvíli čekání na moje kumpány krátil okukováním stejně postižených jako my ,  budoucích dobrovolníků . Spolu se mnou už na Florenci čekalo kolem pěti stejně nažhavených záchranářů. Trochu je přiblížím.

 Vítek a Helena . Nejdříve se mi zdály jako vyrovnaný milenecký pár . Později se v autobusu ukázalo , že to není pravda . Tak jsme Helenu přebrali a vytvořili nevyrovnanou šestici.  Vítek byl směsicí urostlého nezávislého rockera korálkáře , evidentní pohodám. Helena k němu výborně pasovala , proto ta mejlka na začátku. V obličeji sice průměr , ale tělo vynikající. Výška , prsa , zadek i nohy tvořily ideální harmonii. Když to převedu na chuť , tak je to Plzeň dvanáctka točená v hostinci U hrocha na Malé Straně.

Další nedočkavec dostal pracovní název Impresário a ten mu zůstal. Přestože jsem tuto přezdívku vymyslel , nevím pořádně z jakýho důvodu jí dostal. Na nástupišti působil civilním dojmem . Kdyby se mnou chodil na gympl , řek bych.

„Naprostej vobyčejňák, ani ryba ani rak. Člověk bez tváře , chodíte sním čtyři roky do školy a pak se zeptáte po deseti letech na večírku absolventů . Kdo to je? Takovej ten třídní šedej průměr co nakonec skončí jako trafikanti , prodavači , asistenti , pojišťováci atd. A kdo si pamatuje člověka , kterej mu denně prodává noviny a cigára."

Možná dostal přezdívku Impresário , protože v autobuse seděl vedle řidiče a nám se tam zdál náramně důležitej. Někdo dokonce navrhoval že mu budeme říkat Ředitel nebo Řídící , nakonec prošel můj návrh. V Brně se ukázalo , že naše domněnky co se týče důležitosti nebyly zcela liché. K impresáriovi si přisedl ambiciózní truhlář Petr a začal si hrát na koordinátora celé akce . Za trest dostal přezdívku Velký Vont. Jméno Petr se mělo stát v dalších dnech prokletím , ale to my ještě nevěděli.

Dalším pasažérem byl Čočkyn. Přezdívka napovídá , že  nejvýraznějším znakem na tomto individuu byly brýle. V pohodě předčily i jeho povahové vlastnosti. A ještě něco , do dnes nevím jestli Čočkyn umí mluvit .

Pak si to přihasil Aram , člen oddílu Platfus , student ruštiny na Fildě a po otcovi napůl uzbek. Aram je sympaťák vyšší hubené postavy . Hlavu velikosti míče na americký fotbal zdobilo chmýří ala Dalibor Janda. Kdybych nebyl starší než on , myslel bych si o sobě , že jsem jeho nedokonalá kopie. Na tváři vykouzlil čabajku od ucha k uchu. „Tak přece jedeš , tos' mě teda překvapil ?"

„Že váháš , když něco slíbim , tak to dodržim" . Připomněl jsem mu včerejšek.

„ Kde sou ostatní ? Voni ještě nepřišli ?" Ptal se netrpělivě Aram .

„ Támhle jde Berny". Ukázal jsem Aramovi přes rameno.

Když k nám dosupěl Berny , spustil omluvu místo pozdravu . „Teda chlapi jako sorry , ale nám neteče teplá voda".

„ Ty cestuješ potrubím". Rýpnul jsem do Bernyho.

„ Chtěl jsem se voholit , ty vole."Vysypal Berny ze sebe.  „Máš cigáro?"

Berny je systémák a má spolu s Oswaldem na půl živnost. Jejich firma se jmenuje Techcom a jsou provajdři Internetu. Berny zajišťuje připojení klientů do Internetu a Oswald jim píše upomínky . Je zajímavé , že na to jak se jim docela slušně vede v oblasti podnikání  , nevlezly jim současné úspěchy do hlavy . Na druhou stranu se dá konstatovat , že jim z toho šplouchá tak trochu na maják .Berny s Oswaldem se někdy chovají jako dva stánkaři na předvánočním trhu , kteří se nemůžou dohodnout jak se šábnout o celodenní tržbu .

Berny je docela krasavec oproti Oswaldovi. Má černou hřívu , zřejmě proto , že se narodil na Kubě . A uhrančivý modrý oči , zřejmě po matce. Dovedu si ho představit jako gigola typu Belmondo , ale je plachý dokonce svým způsobem ostýchavý.

Jako poslední se dostavilo duo 'A je to' . Emil , student sociologie nižší postavy s tváří čerta a fousy ala Aramis . ,Na první pohled bylo jasné , že si dnes ráno musel vyhledat ve slovníku význam slova 'lopata'. Oto . To samé v bledě modrém. Další typ salonního záchranáře , který drží lopatu zjevně po prvé v ruce. Otovou doménou je totiž svět jiných dimenzí . Svět E-mailů a konfigurací . Počítačům rozumí výborně . Když mi nepomůže Berny mohu se v klidu obrátit na Otu , co se týče nemocí počítačů. Ale Tím jeho manuální zručnost končí.

Nemohu si nevzpomenout na scénku při nohejbale . Jakým si záhadným způsobem se Oto dostal ke hře na síti , když soupeř útočil. Ve snaze dát nohu co nejvýše , aby odblokoval protihráčův míč , se pokusil povyskočit. Míč se mu nepovedlo odblokovat , ale zamotal si obě nohy  do sítě.

Takový záda jaký hodil se jen tak nepovedou . Nejdřív mi zatrnulo , že se přizabil , abych nato vybouchnul smíchy. Když si ještě uvědomim , že vypadá jako Woody Allen v šestnácti letech , je Oto výborná karikatura člověka sportovce.

„Čau kluci , já sem Petr z nadace Tulipán a mám za úkol Vás odeslat do Krnova". Představil se nám mladík okolo 25 let , mozek celý akce.

Pak si změřil s viditelnou nespokojeností „hojnou „ účast.

„No nic. Před chvílí mi volali dva studenti z Kladna , že jsou na cestě . .Počkáme ještě na ty opozdilce a vyrazíme." Ukončil Petr z nadace Tulipán krátkou seznamku.

Počkali jsme do půl dvanáctý . Jelikož opozdilci z Kladna stejně nedorazili , Petr z nadace Tulipán se rozhodl , že tedy vyrazíme. A všech dvanáct dobrovolníku se konečně dostalo na palubu autobusu. Trochu mě zklamala tak malá účast , protože se rád seznamuji a těšil jsem se na nové tváře , nic méně mít celý autobus jenom pro sebe také nebylo k zahození . Na Florenci se s námi rozloučil Petr a jeho přítelkyně , také z nadace. Původně se chtěl Petr účastnit dobrovolných prací jako my , nakonec do akce nešel , protože usoudil , že ho bude více potřeba v Praze při koordinaci odjezdů dalších dobrovolníků na Moravu.

Bylo  nám totiž sděleno , že jsme zatím první průkopníci vyslaní z Prahy organizovaně. A další nás budou následovat

Těsně před odjezdem se nás ještě ujala Petrova přítelkyně , aby nám zkratkovitě přiblížila co nás čeká. Naléhavým hlasem typu Radek John z pořadu na vlastní oči apelovala na dodržování základních podmínek bezpečnosti práce v oblasti postižené přírodní katastrofou. Například používání gumových rukavic se pro nás musí stát samozřejmostí . Je velice nebezpečné se dostat do styku s předměty , zvířaty (snad i s lidmi ) bez použití gumové ochrany. Pohybovat se v prostorách , které jsou pro nás vyhrazeny . Nepouštět se do vlastních riskantních akcí , nebo si dokonce hrát na hrdiny. Nahlásit každou oděrku . Jelikož jsou hlášeny první infekce , někde i dokonce případy výskytu moru , musíme dbát na pravidelnou dezinfekci. Musíme se pohybovat pokud možno ve skupinách a dbát pokynů pracovníků krizového štábu. Pokud budeme mít nějaké potíže , neprodleně zavolat do Prahy , mobil bude k dispozici.

Už se vidím jak si jdu odskočit na záchod a postup močení konzultuju s Petrovou přítelkyní. Aram se ke mně nahnul a řekl mi že ta ženská mluví hlavně ke mně . Jde prý o to vyvolat pocit strachu a abych si to ještě včas rozmyslel . Já mu odpověděl , že už strach mám , protože jestli ta rákoska mluví pravdu , tak v takových podmínkách určitě nefungují hospody.

Řidič nastartoval autobus , což byl signál pro ukončení školení z IPCHO.

„Takže mládeži v Brně naberete další partu , takže Vás v Krnově nebude tak málo . Mějte se dobře a ať se Vám nic nestane". Rozloučila se  s námi Petrova přítelkyně .

„My nejedeme do Troubek ?". Zařval jsem na ní . Ale to už řidič stačil zavřít dveře a rozjet se.

To mě poněkud rozčarovalo . Celou dobu jsem se těšil do Troubek , abych  všechnu tu hrůzu viděl na vlastní oči. A ne pouze zprostředkovaně , pomocí katastrofických záběrů TV Nova. Otočil jsem se na Bernyho , abych zjistil proč tam nejedem.

„Mno , tak teda jako mě je to vcelku jedno kam jedem , hlavně , že jedem". Odpověděl  mi Berny a zeptal se co vezem za pití .

Téma alkohol v autobuse mne ihned zaujalo . „ Já mám slivovici". Pochlubil jsem se.

„Já borovičku". Hbitě zareagoval Aram.

„Já taky". Následoval Emil Arama.

„No to je pohoda , to teda jako nemusim ten rum ani vytahovat."

„No to fakt nemusíš". Odpověděl Emil Bernymu a naznačil , že se mu zvedá kufr.

„Já asi budu muset něco koupit , nižto sem na to zapomněl". Zamyslel se Oto a podrbal se s gustem filozofa na rašící bradce.

„Pak tady mám krapítek medoviny , co my zbyl z jedný pařby". Pokusil se Berny zpestřit svou nabídku alkoholu.

„Fakt , jó ?!" . Vyhrkli jsme s Emilem ve stejný okamžik. „Sem s tím něco sem o tom čeť."

„Jo , ale tohle si eště nečeť.Natáhl se Berny přes uličku  a podal mi poslední výtisk sorry.

„Tvoje Bába to četla". Odseknul jsem Bernymu. „Dej mi napít a já ti za odměnu něco řeknu o medovině a možná se s tebou podělim o cigára".

„Tak jo , ty mi něco řekneš o medovině a dáš mi cigáro a když se mi to bude líbit , tak ti teda jako dám podle toho napít". Laškoval se mnou Berny.

„Dobře Berny , to zní férově" . A podělil jsem se o své encyklopedické poznatky , týkající se historie a technologie přípravy medoviny . „Než se u nás rozšířilo pivovarnictví s rozkvětem měst ve 13. a 14. století , byla hlavním nápojem medovina. Tento nápoj vznikal svařením medu a vody , s přidáním chmelu a koření".

„HA ha ha". Vysmál se mi Berny . „Tak teda jako ty tvoje poznatky o medovině jsou nuda . Cigára si koupím na nejbližším odpočívadle , a maximálně se můžeš podívat jak si připiju na tvoje zdraví".

Zakřenil se na mě a dal si doušek.

„Seš pěknej podvodník". Bědoval jsem nad údělem blba zájezdu k němuž mi Berny před okamžikem dopomohl.

Cesta probíhala ve vynikající pohodě . Nás pět okupovalo zadní sedadla autobusu a víceméně jsme si mohli dělat co jsme chtěli. To znamená hlavně plácat nesmysly na témata „hospoda, gympl , školní výlety, poslední Silvestr, co to je za typy co před náma sedí atd.". K navození útulné atmosféry v plechové krabici utopené na nekonečných kilometrech řeky z betonu jsem dal do placu svou zaručeně domácí slivovici . Bernyho srdce se rozplývalo , protože já mu asi před měsícem slíbil , že mu dám ochutnat z našich rodinných zásob. Učinil jsem tak na popud jeho prohlášení , že nejlepší pití je domácí slivovice . Nevím kde k tomu poznání přišel , ale mě velmi potěšilo. Berny je zatím jeden zmála lidí z mého okolí , kteří se nenechali zlákat mamonem rokerské pózy tequila rituálu jehož jsem mnohdy ve studni svědkem. Já osobně proti samotnému pití tequily nic nemám , ale pít tequilu po vzoru barbarských amíků s citrónem a se solí je dokonalé znehodnocení vyjímečné chuti mexické kořalky , stejně tak tequila s tonikem čili slamr , někde to dokonce nazývají bouchačka či La bum bum. Příkladem pózerského pití tequily chci naznačit , že se cítím být patriotem a ctitelem tradic mé domoviny , mám rád Plzeň , vopilosti nezpívám státní hymnu a nenechám se oblafnout kdejakým trikem západní kultury , které na nás doléhají s neúprosnou pravidelností jako ženská menstruace.

Jedním takovým fenoménem názorného projevu západního trendu je například House music. Znám pár trendařů , kteří v době rozpadu ČSFR měli rozpadlý hudební vkus a poslouchali Milli Vanilli vzápětí byli schopni přejít na Há Céčko (Hard Core) navštěvovat sedmičku a popíjet bourbon . Neuběhne ani rok a místo canibal corps jim vyhrává ve volkmenu house a za nejlepší pití na světě považují tequilu.

Poslední trend , který mne ovlivnil byla vlna heavy metalu , především jsem se specializoval na Iron Maiden . Ve škole si na mě učitelé poukazovali narážkou „Hele džínsmen" , protože jsem nosil džíny a džísku pošitou spoustou nášivek kapel , který jsem dokonce ani neznal , ale byl to tenkrát takový trend.  

Do Brna jsme dorazili asi ve dvě hodiny a tam na nás čekalo kousek od hlavního nádraží kolem pětadvaceti lidí z lopatama. Emil v lehkém opojení slivovicí nabádal řidiče , ať jim nezastavuje . Prý jsou to cikáni a maj polední přestávku na svačinu . Dušoval se , že je zná , protože jim podobný takhle makaj už půl roku na výkopu před jeho domem . Berny se zase podivil proč ze cvičných důvodů nepoklidili hlavní nádraží .

„Měli nato přece spoustu času , nižto na nás museli čekat asi čtyři hodiny teda jako". Ospravedlňoval svou hlášku Berny.

„Chlapi jdu do bufáče , jde někdo se mnou?". Oslovil jsem kámoše a nečekal ani na odpověd , protože jsem spěchal ven abych si prohlédnul nový dobrovolníky , respektive dobrovolnice ještě na peróně. V autobuse se špatně prohlíží .V případě  ,že sedíte vzadu si troufám říct , že je to ještě horší , můžete si tak maximálně prohlédnout rašicí plešku kolegy co sedí před vámi , jako si já po celou cestu prohlížel  tu Otovu.

                   Cestou do bufáče jsem se ještě nechal úspěšně okrást banditou s jedním uchem , tak důvěrně přezdívám krabicím od telekomu , co mají sloužit k uspokojování našich potřeb po komunikaci mezi lidmi na dálku . V mém případě mi ta zatracená krabice dopomohla k uspokojení mé touhy , abych se zbavil všech přebytečných drobáků . Později se ukázalo , že jsem mohl banditovy s jedním uchem nabídnout celý obsah své peněženky , protože jsem neutratil ani floka . Na nádraží to vypadalo jako v obchodním domě GUM v Moskvě před deseti lety. Všude na všechno fronta , dokonce i na záchod jsem si musel odběhnout do parku.

     Mezitím se už Brňáci stačili naložit ,a tak se čekalo jen na mě.

"Děcka , kde se touláte , už se čeká jenom na vás". Křičelo na mě z dálky dlouhé obrýlené bidlo. Překvapeně jsem se okolo sebe rozhlédl a hledal neviditelný děcka co se semnou měly opozdit . Nakonec mi došlo , že to bylo dlouhánovo specifické oslovení člověka , kterého ještě nezná.

Dlouhán se usadil vedle Impresária u řidiče a věnoval mi dlouhý vyčítavý pohled.

"Snad se tolik nestalo". Utrousil jsem a vykročil si to chodičkou na své místo. Dlouhán čekal až se usadím a vzápětí vstal a rozkročil se v uličce .

Děcka já jsem Petr a tohle je můj mobil ". Ukazoval na svoji zvednutou paži.

"Nadace mě pověřila , že mám zajišťovat styk z Prahou".

Úsečnost z jakou mluvil Peťa dlouhán a jeho fyzický vzhled mi náhle připomněli scénku , kdy se rodiče svých nezbedných dětí učily kouřit marihuanu z filmu Taking off. Nelenil jsem a svůj poznatek za tepla sdělil Emilovi.

"Hele to trdlo vypadá jako ta smažka z Taking off".

"Nevim co tím myslíš".Oponoval mi Emil ."Ale mě připomíná velkýho wonta".

"No tak děcka , ještě jsem neskončil" . Okřikl nás Péťa.

"No jo je to von , velkej wont". Přidal se Aram.

Zatím co jsem dlouhána překřtili na Velkýho Wonta ......

............................. pokračování možná příště.