Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModlitba
12. 02. 2004
3
0
2491
Autor
Beepee
Nauč mě slyšet zášť dřív, než se zadem vplíží.
Nauč mě odpouštět (i sobě) to, co tíží.
Nauč mě noc vidět v denním světle,
nauč mě probouzet květy nerozkvetlé.
Nauč mě mávat křídly, aniž se zvíří prach.
Nauč mě štěstím být, co nechodí po horách.
Obvykle nechodí po horách neštěstí, tak proč mi to zní tak profláknutě? Nejsem asi ta pravá, povaha romantická......
:)
Dero - já umím létat
Park - chtěla jsem vyjádřit opak ..i když ne že bych chtěla šlapat po lidech ;)
Dero - já umím létat
Park - chtěla jsem vyjádřit opak ..i když ne že bych chtěla šlapat po lidech ;)
a co přistání, nebolí? I když přistát na stokilovýho strejce, to nebude tak strašný ;)
s tím prologem plně souhlasím a až se sama divím, že to takhle někdo chápe. Těžko se mi vysvětluje, že mi připadá neskonale absurdní, že lidé chodí na místa, kde bláhově doufají, že mají k Bohu (k tomu jejich nějakému Bohu danému spousou pravidel), že k němu mají blíž než třeba doma, venku, na ulici, na poli, když jen roztáhneš ruce a cítíš, že tě chlácholí něco jako vítr a ty stejně víš, že je to vítr, je a je, ale tam někde uvnitř mně, někde nenahmatatelně sedí skrčený, bez důkazů můj "Bůh".
Každý v něco musí věřït, je to lidské a přirozené, ale víra nezáleží na tom, čemu se věří, ale jak moc skutečná a upřímná je. Pokud půjdu do kostela 10x odříkat otčenáš a nebudu poslouchat, vnímat to, co říkám, pak jsem stejný pokrytec, jako všichni, co tam chodí v prapodivné víře, že takhle budou spaseni a sotva vyjdou z kostela, žijí dál, jakoby nic, svým vlastním životem, se stejnýma chybama, jako ti, co do kostela vůbec nechodí.
A dle mého malého a nevýznamého soudu je jen pramálo v poslední době těch, co skutečně věří v toho jediného, církevního a deseti body definovaného Boha. Toho, co je nad nimi děj se co děj. Je jejich a já jim to přeju a stejně tak bych si někdy moc přála, aby oni uznali toho Mého, Malého a Jediného.
Někdy mám pocit, že se k němu obrací jen proto, když se bojí a nebo když něco potřebují, popřípadě si vysvětlují něco jimi nepochopeného nebo nevysvětlitelného.
Takže tak.
A díky, že jsi mi to připoměla:)***
to dílo mi neříká nic novyho a ty angelik skoro taky ne... uznávám tvýho boha, ale... to je tak vše