Hledání radosti

Podle toho, co mě v dětství  rodiče naučili,

dnes nemůžu tu správnou cestu životem najít,

a nevím, kde je to místo, kam chci jít - kde je můj cíl

(vlastně cíl ani hledat nemusím,

on si nás všechny našel sám).

Nemůžu se ani zastavit, na chvíli zůstat mlčky stát

a rozhlížet se kolem sebe

- třeba se objeví to vzácné znamení,

které mi cestu životem ukáže.

Já nebudu pak přemýšlet ani okamžik,

oslíka zmateného osedlám a řeknu mu:

"příteli věrný můj, na nic už nečekej, jen cestu se dej"

a na tu pouť dalekou se vydám bez váhání.

Přestože i ta nejsprávnější cesta

může být často trny posetá -

(každý si musí sám ty ostré keře vysekat)

- to neodradí mě a ve víře nezlomí.

Pořád půjdu tam,kam moje svědomí,

moje duše a srdce moje,protože  jistá si budu,

že všichni tím správným směrem putujeme.

(že moje hvězda nám správnou cestu ukázala)