Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

nová já

15. 02. 2004

1834

Autor

Jumpy

tak jsem zase o rok starší ....

Kolikrát já volávala do tmy

A slzy tekly proudem

A v duši dětské ještě a přesto už i dospělé

Tryskala touha do všech stran

Ó Bože dej...

Dej zase světlo do mých dnů

A do srdce lásku

Dej mámu – hořce vzdálenou

A otce – v blízkosti tak cizího

A dnes ...

Ó Bože dík...

Za nové světlo do mých dnů

A za plnost lásky

....

Už sama sladce dospělá

Chráním kousek dětství

A chytám se sluchátka a telefonní drát

jak nit mě spojuje s mojí mámou –

Stále hořce vzdálenou a přesto i blízkou

- jak těšívám se na ty okamžiky...

a u nohou dítě (teď už v chodítku) –

pro mě však stále vonící novotou

a už jen okamžiků pár

a klíče v zámku oznámí

že už je tu to světlo mojich dní

plnost lásky mojí

a já s tlukoucím srdcem vezmu dítě do rukou

a půjdeme mu spolu naproti

a chlapec se bude smát

a já si počkám na polibek – stále tak kouzelně jiný

a každodenní rituál dodá jistotu

že vše je přesně jak má být

Ó Bože dík ...

Rowano (mami): Mám trochu problém s výrazem "fabulace". Jinak věta, která je dále vyzní strašně a nepravdivě. Prostě jí nevěřím. Děkuju moc za shrnutí.S tou básnířkou ještě moc neví, někdy to přijde a jindy ne, teď je zase možná "plodné období", tak uvidím. Poddoubak: Když jsem to psala, nemyslela jsem na přesvědčování, je to jen prosté konstatování faktu "a vše je jak má být", když se ale nad tím teď zamyslím, tak je to asi opravdu možné pochopit i takhle. Důležité ale pro mě je, že ta jistota je tady.

Poddoubak

17. 02. 2004

Dát tip

Hezká báseň. Srozumitelná, hutně popsáno několik pocitů ze životních rolí a hlavně si nehraje na nic, co není. Jen lehký komentář rozvíjející poznámku Rowenny. řádky: "a já si počkám na polibek – stále tak kouzelně jiný a každodenní rituál dodá jistotu že vše je přesně jak má být" Ve mně paradoxně vyvolávají pocit přesvědčování sebe sama o té jistotě. Ale třeba se pletu :-)

Rowenna

16. 02. 2004

Dát tip

Krásná.

Elyn

16. 02. 2004

Dát tip

:) díkůvzdání..;)

Rowenna

16. 02. 2004

Dát tip

Je křehká tou radostí a štěstím. Jak napsala Elyn - díkůvzdání. Kdyby tak šel tenhle pocit totálního vyrovnání se se světem a sebou a láskou a vzdáleností a neláskou zakonzervovat, zasadit do truhlíků - NA POTOM. Až bude někdy úzko. A pak jíst a z truhlíků uždibávat zelené slabé výhonky - aby se to vrátilo a nikdy nemohlo odejít. ***a půjdeme mu spolu naproti a chlapec se bude smát*** tohle je podle mě nosný motiv a nejsilnější pasáž celé básně. :-) Jen - mírný ironický dotaz - pověz mi, milá, jak dalece hraje fabulace roli v tvém psaní? Jak v kontextu vyzní věta: "To víš, tvoje matka si vždycky uměla vymýšlet." Hluboká úklona směrem k matce - manželce - citlivé bytosti - dceři - a básnířce v tobě. :-)