ribstole&růže

neděle na samém sklonku listopadu, konečně jsme přistáli na čtverci našeho japonského lůžka, pro dnes, pro tento týden, pro tento měsíc s konečnou platností, psi se zavrtěli a uvolnili nám kousek místa, chtěla bys protáhnout hřbet (“jede s námi teta, nenastupuj”, zaznělo předtím ze sprchy) a já ti s nosem zabořeným do polštáře, mumlaje ospale přes filtr peří, osvětluji rozdíly mezi gymnastickým nářadím a nesouvisle odpovídám na otázky o způsobech křižování, jak nějaký odborník na torturu a obskurní nástrojenstvo starých i nových mučíren…

…odkud to máš?! z televize ne, tu odnesli vampýři…

…zprvu trneme hrůzou, utíkáme, skrýváme se, třeseme se v temných jeskyních, jež se jim právě tolik líbí, nakonec jim podlehneme, mají nás, uštknou, vysají, odčlověčí, a náhle si říkám, proč by ne, byl jsem nějaký a teď jsem jiný, létáme nad střechami, rozpažené ruce, jsme vládci nočních ulic a zšeřelých podkroví, než nám náhoda přistrčí vodu, živou či snad mrtvou, a zprostí nás krve v ústech, aniž by sebrala schopnost letu, a teď můžeme potřít tu krvelačnou chátru, všechna esa držíme my a z vampýřího rautu v hotelu fórum vyházíme tu svoloč na dlažbu, není kosti, která by odolala betonu přibližujícímu se rychlostí patnáct metrů za sekundu, jenže hlas vládce nám náhle spokojeně zazní v uších “kruté, velice kruté, podle mého gusta…”; zlo jsme naplnili ještě větším zlem…

…stehna a dudy vampýřic…

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::