Dezorientace

Asi jsem se ztratila kdesi v Asii

na cestě balónem,

to jsem nejspíš snila o labutích

a bolela mě hlava z bílých pírek,

které se mi zamotaly do vlasů.

Ach, ty iluze a já,

hledač přání, který se bojí lidské krve tolik,

že si hraje na sen.

 

Ale nedýchat padesátkrát ale třicetkrát

a ztišit své srdce a dech

a zapsat na pergamen, jak moc to bolí

svázat své srdce do kozelce

a klanět se cizím králům.

Jako by mi zpřeráželi hřbet,

ta poklona bude pořád vypadat

 tak nějak výsměšně a hrozivě.

 

Asi jsem bláznivá a slušně nevěrná

 údělu snících krásek,

ale já se neumím dělit o vlastní lásku,

a proto se mi vždycky podaří zakopnout

o stonek sedmikrásky a nabít si čumáček

a říct: hlupáčku, víš co je krása? A víš, co je láska?

 

Nevíš, a oni také ne,

ale přesto to k tvé škodě stále zaměňují.

 

---