Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLidé?
12. 08. 2000
0
0
1097
Autor
noname
Stojím na perónu u kiosku a přemejšlím o divný chuti lahváče předemnou. Honza-cikán s pejzama šedivejma a dlouhejma jak rabín se tlemí a poskytuje mi tím jeden z neodolatelných pohledů na svý dásně bez předních zubů. Z jeho šišlání jsem vyrozuměl, že mu dneska taky netáhne - asi špatná várka. Moc se tomu nedivím, teda že mu pivko nejede, protože já bych se z těch koktejlů, který chlastá po večerech s teplým kuchařem Copínem vzpamatovával tejden. Honza-cikán si utírá žlutohnědý prsty vod cigár, sekaný a piva do kioskářský zástěry, která vypadá jako noční můra nemocnýho impresionisty a hladíc si tlustý břicho kolíbá se spojovací chodbou do kuchyně mumlaje něco vo spravení chuti. Copín - nádražní kuchař - jistě nenechá bratra v nouzi trpět. Chlastaj ale tajně. Musej - maj totiž slabej pud sebezáchovy a tak někdy číšník Míra pingluje, vaří kafe a vohřívá polívky sám, poté co zfackoval voba němý vožraly, zamknul kiosek , vypnul v kuchyni plyn a zahlásil šéfovi, že je průser. Dneska je ale mír, jsou čtyři odpoledne, hospoda hučí a personál jakeš takeš funguje. Dopíjím tu břečku a zdravím blížícího se Bezprsťáka. Typickej ajzboňák. Dlouhý mastný vlasy, krabatá tvář a špinavej obvaz na ruce. Že je ve službě prozrazuje spíš oranžová vesta, jeho skelnej pohled mu nedovoluje minout popelnici, natož mi odpovědět na otázku jestli má padla. Je to vůl jak anděl. Otázky osobní bezpečnosti v dopravním procesu made in ČD v souvislosti s tímto zástupcem vožralý a zfetovaný skvadry acůry nechávám stranou, spíš dumám jakou bude mít odezvu tahle jeho bouračka přímo pod okny Brutální Nikity, což je krycí jméno šéfový týhle stanice, která má Detalko trubičky radši než Emanuelu v Dallasu. Ještě že přijíždí můj courák a já se nemusím dívat na tu Bezprsťákovu potupu, Brutální totiž nelení a chvátá k němu. Její rozšířené chřípí nevěští nic dobrého. Házím Honzovi minci na pult a prchám. Ještě slyším cikánovo láteření vo tom, že mu tejden nosím novou cedulku PŘIJDU HNED, co jsem mu slíbil v práci vytisknout a nasedám do vagónu.
pokračování příště?
jo jo... za školních dnů bych se to bifloval jako příklad sociálního realismu. Teďka jen říkám - jak živý.