Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBalada o snu
Autor
synáček
Mně
zdával se často
sen
o
divukrásné dívce
kterou mi
osud
(před aktem darování)
vzal
a nikdy
už
ji neuvidím
více
Děj
toho příběhu
se odehrává vždy jen
v noci
tak hluboké
a temné
jak smysl toho děje
sám
Ledový půlměsíc
co chvíli
matně na obloze plál
a
v zajetí
divných kouzel moci
jsem
zoufale
tu dívku miloval
Napůl
žena zkušená
a napůl ještě dítě
říkali jsme si
spolu
miluji tě
a blížili se k sobě víc a víc
V tom plamen
(odněkud)
a
hrůzostrašný žár
sežehne onu dívku
zcela
Za malou chvíli
ale
jak bájný pták
oddělí postava se dívčí od popela
však
dvojí tvář
ta nová dívka vždycky měla
a na rtech
dvojí báseň se jí skvěla
že
krásnější jsem
co živ
neslyšel
Ta báseň jedna byla
přesto byly dvě
tak jako ty dívky nové
a
jedna druhé
jak levá ruka
ruce pravé
se
podobaly
sobě
navzájem
O
lásce
o
dávném bohů prokletí
ta báseň
byla
a
o chlapecké tváři
dívčím pláčem slané
křídle sokolím
a
dívce
dávno
(tak dávno)
uplakané
Té
přelíbezně krásné
básně
již ale není
více
Zmizela
z mých snů
jak plamen
dohořelé svíce
jak
ona dívka
nade všechno spanilá
Když končívá
ten sen
a vědomí se opět navrací
tu mívám
(nad sebou)
zvláštní pocit
kamene
( brány jakési)
a něco
jako neurčitá vzpomínka
že jsme se
spolu kdysi
setkali
i nesetkali
zároveň
Ten sen
se mi zvolna
vytrácí
a
nebýt této
o něm
balady
tak odletěl by
zcela jistě
dávno
tam
kam odlétají černí
tažní ptáci
kteří se nikdy
nevrací
…