Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

léto...

25. 02. 2004
3
0
1317
Autor
mezinka

Uprostřed pole žlutého, ruce roztažené k světu.

dech přiškrtila jsem záklonem hlavy..

vlasy si šeptaly s vrcholky klasů

a vítr ovíval mi lehce údy..

 

Samota okolo tloukla mi srdcem o stěny,

stěny co vzrostly od prvního dechu,

z hrdla chtěl vytrysknout proud čistého smíchu

křičím..já hlasem vše ničím...já řvu!!

 

Vstupte... jsem bránou vaší...

proč stojíte.?  Vždyť se vám klaním...

 

  Živost...

     plnost....

         sytost...

                            úsměv květiny...

 

  vaše touhy vám vyplním.. a půjdu.....tam, kde neusnu.. 


synáček
17. 01. 2005
Dát tip
Cítím to velmi podobně jako Lens... teprve při druhém čtení z ní začínám něco mít a podvědomě cítím, že budu-li vracet a číst ji opakovaně, bude se chovat jako téměř bezedná studnice pocitů... významů... a dojmů... Mystika tam jednoznačně je... T**

Lens
25. 02. 2004
Dát tip
"Vlasy si šeptaly s vrcholky klasů" - no to je naprosto úžasné, první sloka celá vystihuje výtečně atmosféru. Jako celek tento text vyvolává silně mystickou atmosféru. Oslovení neznámých (duchovních bytostí/chlapů?:) je také povedné svou dvojznačností, eroticko-mystickým nábojem! Dávám tip.

WiruZ
25. 02. 2004
Dát tip
no ja bych to tak nadsene nevidel....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru