Nejenom přirození

Kolega se vrací na místo činu! Už mi zbyl nějaký čásek přemýšlet o tomto dílku. Asi jsem ve výhodě a malinko znám pozadí. Takže bych si troufnoul říci, jak je velice zajímavě, zdánlivě neobratně zachycena absurdita současnosti sl. Š... utápěné v budoucnosti... schované v minulosti... Tip za náročnost daného tématu.

Je rozdíl v tom, "chtít se zalíbit", čímž mě osočuješ - nemám potřebu se zalíbit - stejně jako Ty se zbavuji toho, co mě tíží - a tím, kam směřuji já se svou tvorbou - k duši čtenáře. Chci vyvolat nějaké pocity, zapůsobit, a - je-li to alespoň trochu možné, přispět tím k uvědomění si sama sebe, získání zkušenosti - to je ve srovnání s nechápavými kritikami pod tímto dílkem celkem rozdíl - ten, o kterém mluvím ;-) Myslím, že kdybych psal dál, nejspíš bych se opakoval...:-)

Chech :-) Je to vesměs báseň pro takový ten okultismus, takže s tím asi vážně budete mít problémy...to mi nedošlo, že by se to mohlo nepochopit :-) Ale nevadí, když budete chtít něco vysvětlit, ráda vysvětlím.

3. strofa se mi líbí. Ke zbytku: Připomíná mi to situaci, kdy jsem s jednou nejmenovanou Písmačkou seděl v kavárně a "hádali" jsme se ohledně jejího dílka, které jsem přijak jako řadový čtenář a odsoudil. Pomocí obrázků, črtů a všeho možného mi objasnila pravý smysl toho všeho... No - propracované to bylo - to ano, ale - stejně v konečném sečtení pro a proti to byla tak ňák hloupost (pro mě). Pokud v takovýchto básních nacházíš uspokojení a kýžený vrchol, proč ne, ale - já osobně bych se vetřel s prosbičkou, jestli bys nechtěla vyzkoušet něco jiného ? :-) Nechci být nepříjemný - ale - nevím, jestli Ti to už došlo, nebo ne: Když bych psal sestavy na aerobik, myslím, že by to moc čtenářů nepochopilo -> neoslovilo -> je zbytečné v Písmácké společnosti něco podobného produkovat (můj skromný názor :-)) :-)

Cením si Tvého názoru, ovšem důležitou otázkou je, PROČ vlastně píšeš poezii. Ty ji možná píšeš proto, aby se ostatním líbila a zaujala co největší množství čtenářů. Mezi námi je ten rozdíl, že já poezii píši pro sebe a pro úzký okruh lidí, který je schopen moji tvorbu pochopit. Nepíši proto, abych přispěla na Písmák, aby tu ostatní měli co číst. Píšu tehdy když cítím, vnímám nebo různě promítám nějakou inspiraci, když jsem něčeho plná a potřebuji se toho zbavit, rozvinout to, uvolnit energii apod. Pokud ale moje dílo není někdo schopen pochopit, není to můj problém, nýbrž jeho. Já udělala co jsem chtěla, nepotřebuji přece schválení ostatních, ani jejich pochopení. Opravdu hluboce ocením důkladnou kritiku, abych do příště mohla svůj styl vypilovat, upravit, rozvinout, nechat zase o kus dozrát. Ale nikdy nedám na to, když mi někdo řekne "piš víc srozumitelně, piš ak a tak". Toto je určitě období, kterým procházím. Je to stupeň mého vývoje, který nehodlám brzdit ani "srozumitelňovat" pro zrak ostatních. Kdybych tak dělala, nejenom, že by to co napíšu nebylo upřímné, ale navíc - byla by to křečovitá snaha zalíbit se. A to mým účelem není. Přesto děkuji. Charlotte 468