STALO SE V LESE

Cáry mlhy zakrývaly částečně les, jímž vedla cesta. Z dálky se ozývala střelba a také se lesem rozlehl hluk motoru, který patřil jeepu. Ten se zanedlouho vynořil z mlžného závoje. V něm seděli dvě postavy v uniformách.
„Říkám Ti, že za pár tejdnů bude po válce,“ řekl Jack Richardson.
„Klidně pro mne za mne by po ní mohlo bejt už zejtra. Slyšel jsem, že by naší jednotku pak měli převelet do Tichomoří,“ mínil Jef Novotny.
„Tam bych chcípnul vedrem. To jsou nějaký kecy. Japonci taky už melou z posledního.“
„To jsme si taky mysleli minulej rok vo Němcích. A pak na nás vlítli v Ardenách.“
„Teď už je ženeme s Rusákama do Berlína. Podívej se, co tady všechno nechali,“ řekl Richardson, když míjeli opuštěnou a zničenou německou bojovou techniku.
„Ten transportér dostal přímej zásah,“ zkonstatoval Novotny při pohledu na pásové obrněné vozidlo, které mělo v přední části velkou díru. O něco dále stálo ohořelé nákladní auto, u něhož bylo převrácené dělo. Za chvíli projeli kolem dalších zničených vozidel. Novotny si přitom uvědomil, že podobně vyhlížela americká vozidla v Ardenách po bleskové německé ofenzívě.
 Richardson si počal pohvizdovat za volantem známou melodii a Novotny se také přidal. Přitom zrakem přehlédl stromy v lese, jimiž skrz závoje mlhy prosvítaly sluneční paprsky. Kdyby nebylo slyšet dunění děl, tak by byla atmosféra dokonalá. Chvíli přestal myslet na válku a zadíval se do korun stromu nad cestou, kde uviděl klubat se modravou oblohu. Pak pohlédl přes přední sklo jeepa na cestu. Vzápětí se před vozidlem zablesklo, přičemž se ozval výbuch. Instinktivně si dal před obličej ruce. V následující vteřině pocítil na sebe dopadnout kousky skla. Zároveň postřehl, jak se cesta naklání do strany. Jeep se vzápětí převracel na stranu.
  Zaslechl výkřik Richardsona a poté bokem dopadl na zem. Na ní se překulil do strany a pak zůstal otřesen ležet. Když se vzpamatoval viděl před sebou převrácený jeep. Z pod něho vyčnívalo tělo Richardsona. Rychle se k němu doplazil. Naskytl se mu pohled na zakrvácený obličej. Marně se mu snažil nahmatat na zápěstí puls. Zároveň se ozvala krátká dávka ze samopalu. Kolem vozidla hned prolétlo několik kulek. Novotny přes přední část Jeepu spatřil u cesty polorozbořené stavení. Namířil pušku do jednoho z oken a několikrát vystřelil. Pak si vzal na mušku druhé okno. Opět párkrát stiskl spoušť. O chvíli později se v přikrčené poloze přemístil za velký kmen stromu. Zpoza něho postřehl se v jednom okně objevit záblesk. Lesem hned zarachotila další dávka. Odpověděl dvěmi výstřely. Pak zavládlo ticho. Rychlým přískokem se přemístil mezi kmeny stromu blíže k cestě. Nespouštěl přitom stavení z očí. Další střelbu doprovázelo zarytí se několika kulek do stromu za nímž zalehl. Okamžitě lícil na to okno, kde zahlédl záblesk.
 Po rychlé výměně prázdného zásobníku za plný, přikrčeně proběhl podél hustšího porostu k cestě. Zalehl za spadlým mohutným kmenem stromu a chvíli přes namířenou pušku hleděl na stavení. Těkal očima po oknech a dírách v jeho zdech. Za okamžik zahlédl v jednom okně siluetu postavy. Rychle na ono okno zalícil. Poté stiskl spoušť. Postava v okně zmizela. Pálil dál a hbitě přeskočil kmen. Po několika přískocích doběhl ke vchodu do stavení, ve kterém scházely dveře. Při zdi uvnitř budovy doběhl k rámům dveří od místnosti, do niž předtím střílel. Levou rukou poté mrštil granát a  ten v ní  explodoval. Dým se ještě nerozplynul, když do ní rychle vstoupil. Vedle okna u stěny spatřil ležící postavu. V rukou svírala samopal. Dvakrát vystřelil a neminul. Vedle postavy ležela vystřelená pancéřová pěst. Pozorně se na zakrváceného vojáka zadíval.
„Do hajzlu,“ procedil mezi zuby, když uviděl tvář chlapce, kterému mohlo být tak šestnáct let. Strnule nad ním stál a teprve po delší chvíli vyšel znechuceně ven, kde se už naplno korunami stromů prodíraly sluneční paprsky.