Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLetní
16. 08. 2000
1
0
1267
Autor
Em
Když pravda a lež
obcovaly v lánu obilí
A noc nám dávala
poslední sbohem
Léto snilo o víně a medu
O vraných koních
a růžích ve vlasech
Nebyla noc
Nebyl den
Byly jenom dvě unavené duše
Na chvíli přilepené k sobě
Budoucnost splynula s minulostí
Anděl ďáblu usnul v náručí
Všechno souviselo se vším
A nic nedávalo smysl
Věčný koloběh života
Cesty co nikam nevedou
Nesmyslné lásky, vášně, touhy, nenávisti -
Nesmyslná slova
Poprvé, naposled, navždy
Není třeba plakat
Pro chladná rána
Bezesné noci
Chomáč vyrvaných dlouhých vlasů
Utopenou včelu
Roztříštěné sny špatných lhářů...
Není třeba plakat!
tahle básnička je živočišná. Čiší z ní život. A jeho smutek. V těch předchozích mi trochu vadilo cosi, co jsem sám usebe dešifroval, jako skrytou agresivitu a zlobu. V téhle je nenacházím ...
Tleskám... průzračná báseň bez zbytečných záludností.
Totéž co KoVi.
TIPík ji nemine
Nejvíc se mi líbí část prostřední a hlavně ...všechno souviselo se vším a nic nedávalo smyl... - to je dokonalý...
Pozor především na ty vlasy, pleš není příliš krásná ozdoba, že tajemná Em?