silena historka

Uf, konečně ty pitomý labiny mám za sebou a hlad jako vlk, navíc žaludek furt otravuje.

Rychle, rychle.

No jo, to se Ti lehce říká. Rychlejc už to nejde.

Ale já jsem zcvrklej jako švestka.

Vydrž, vidíš 50 kroků a budem tam.

No konečně na schodech v menze

Co tam maj dobrýho?

Polívka kulajda, čevapčiči,……. Jé Martin.

- Ahoj!

- Čau.

A není sám. Kdopak to asi je?

Tak další jídla.

Teď prosím tě neotravuj!

- Jo promiň, tohle je Libor, můj spolužák.

- Můžu si k Vám přisednout?

Dvojhlasný souhlas.

A rázem je z guláše v menze specialita ze stylové restaurace ( jako vždy tak trošku kecám, mám sice bujnou fantazii, ale tohle překračuje její meze, navíc můj žaludek ji zcela postrádá, ale pro tentokrát má smůlu).

Zdá se mi to nebo opravdu Martin prohodil za celých 20 minut dvě věty? Já jsem dost ukecaná, ale na toho kámoše nemám.

Ve frontě Petra s Maruškou – kejvám jim na pozdrav.

Dojezeno. Nějak rychle uplynul čas, nejradši bych tady seděla třebas do druhýho dne.

Moje prosby byly tak trošku vyslyšeny - nakonec to nebyl den, ale ňákých pár minut historek, smíchu ve stojáka před vchodem Listovek.

Oou, Petra s Maruškou podruhé – potutelné úsměvy.

No nazdar, ony stihly už poobědvat, zatím co já tady vykecávám. To abych se stačila obrnit, než se vrátí na koleje a bude rejt.

- My dem. Dobře se z Tebou kecá, ale večer mám trénink a musím ještě něco zařídit. Tak čau.

- Ahoj.

- Čau Marci!

- No ahoj Uli! Kde seš takovou dobu? Co to bylo za dva kluky, s kterými jsi byla na obědě?

No to není možné. Má telepatický schopnosti nebo snad najímá soukromý detektivy?

- Prosím tě, kam chodíš na ty informace?

- No Péťa tě s nimi viděla, stavila se tu pro něco do školy.

Bingo, a vše je úplně jasný.

- Tak povídej, prý byli oba šikovní.

- Byl to Martin, jak s ním jezdím autem.

- Aha. A ten druhý?

- Libor, jeho kámoš. Ale Marci takovýho člověka jsi fakt ještě nepotkala. On je tak ukecanej, víc než Adam – právník, a to snad ani nejde. Navíc sympaťák.

- A jak vypadá?

- Vyšší blonďák, sportuje.

- Je zadaný?

- Prosím tě, jak to mám vědět.

- To musíš nějak zjistit.

- Časem zkusím vyzvědět.

- Jé Marci, kousek za náma seděj kluci. Takže když se nenápadně votočíš, tak ho uvidíš - ten v červeným svetru.

No jestli tohle bylo nenápadný. Nevím, nevím, ale jako tajný špión by se asi neuživila.

- Ať koukám, jak koukám žádného blonďáka nevidím, a kluk v červeném svetru má tmavé vlasy.

- Ups, promiň. Mám bujnou fantazii. Libor je ten tmavovlasej.

No to sis teda přihrála, vlastence sis dávat nemusela. To zas na kolejích bude haló. Na druhou stranu se aspoň holky pobaví, sice na můj účet, ale proč ne.

- Nazdárek ve spolek!

- Ahooj! Ahoj!

- Ode dneška pracuju na novém projektu a sháním dobrovolníky, kteří by se do něj zapojili. Nelekejte se. Jde o spolupráci “Kauničky – Listovky” nebo chcete-li “VFU – VUT”

- To je dobrej nápad. Co třeba zítra v Černý hoře?

- U Žáby?

- Ne, tady dole.

- Tak daleko. Třeba Ambra u našich kolejí?

- Najdem ji?

- Dáme si spicha před Kauničkama.

- Tak jo, v osm třeba?

- O.K. V osm Vás čekáme. Tak zatím.

- Ahoj. Neztratili se, našli cestu. Tak asi by bylo na místě Vás představit: Radka, Karolína, Lucka, Martin a Libor. Čau.

Malej nepoměr 4 : 2, ale to nevadí.

- Jé náš oblíbenej gaučík je volnej. Vlezem se sem akorát.

Á paní servírka ve svém sexy oblečku- Dobrý večer, co si dáte?

- Dva, štyry,…šest piv.

- Tak na nás!!! Cink, ťuk…

A rázem se začala vyvíjet debata a spolupráce mezi oběma kolejema byla nastartována.

Po čase v mé mysli proběhla malá anketa, kterou bych fantazijně nazvala “manažér projektu” a neznamená nic jinýho než, kdo vyjádří víc svejch myšlenek čili nejvíc mluví: 1. Libor,

2. já, 3. Radka, 4. exequo Lucka, Karoli, Martin. Dva ukecaní spolu vedou dialog, občas se zapojí do společné debaty. Je to možný takhle si s někým rozumět? Někde musí bejt ňákej háček.

- Viděli jste Výchovu dívek v Čechách? Teďka ji dávali v telce a já to propásla.

Martin: - Taky jsem to ještě neviděl.

Lucka: - Mě se líbil.

Karoli:- Některé scény nic moc.

Radka: - Film byl dobrej, ale knížka je lepší.

Libor: - Já jsem četl knížku, no spíše ji četla moje přítelkyně a já ji koukal přes rameno.

A je to tady. Víceméně jsem si vod začátku říkala, že tenhle fajn člověk přece musí někoho mít. A tak poučená z předchozích nezdarů couvu a dávám pracky pryč, ale je to škoda.