Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Všední den...

02. 03. 2004
1
0
1224
Autor
cinemon

Napsaný v nejlubší depresi...

Ráno lidi vstanou,

nasraný,snad,že přežili další noc

a s nedostatkem energie opakovat po tisící

celej ten rituál,

kterýmu se říká život.

Snad ze setrvačnosti nebo strachu cokoliv změnit.

Když to stejně všechno vyjde nastejno.

 

Vystoupí z paneláku,kterej jim byl přidělen,

a pokračujou po šedym asfaltovym chodníku.

Snad ani nic nevidí,

a už jim to nepřijde zvláštní,protože už dávno přestali přemejšlet.

Pořád stejný cesty,

stejná šeď a špína.

No co-je to známý,bezpečný a stotisíckrát prověřený.

Uspokojuje vás to?

 

A honem do autobusu-11 zastávek-19 minut-jako vždycky

a stovky lidí se stejnym osudem-žít,aby přežili.

Navzájem si hledí do tváří,

ale skrz masky naučenýho výrazu nic neuvidíš.

 

Snad jim to ani nevadí

,když o tom nepřemejšlíš......


cinemon
02. 03. 2004
Dát tip
tys na to přišel?

vesuvanka
02. 03. 2004
Dát tip
Popsala jsi to moc dobre, mne zivot ve velkomeste, kde se porad jenom specha a specha, vubec netesi. Davam tip.

vesuvanka
02. 03. 2004
Dát tip
Pardon, napsala jsem tam hrubku - koho netesi - me , no a ja tomu dala 3. pad, ale uz se to vymazat nedalo.

Dero
02. 03. 2004
Dát tip
No jo, no. Co naděláš?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru