Bombastická

K básni mě inspirovala píseň od Pink Floydů z alba Dark side of the moon. Hádejte která!

Vrháme dlouhý stín do propasti času

někdy se zdá být bezedná

Každý nový den má svoji krásu

jednou je mírná jindy nezbedná

 

Sestup shůry dolů na zem

padni na ni jako sníh

Pastýř chodí se svým stádem

sejme z Tebe každý hřích

 

Já vím že nebe není

můžu se všemu smát

Těžko tu něco změním

tak proč mi nejde spát

 

Život je hrou stínů na plátně času

řek kdosi moudrej těsně před smrtí

Potom se lek vlastního hlasu

té síly co duši rozdrtí

 

Všechno krásné jednou skončí

to jsem dávno rozpoznal

Den se se mnou klidně loučí

radost z něj však trvá dál

 

Kdekdo se tomu diví

chce se mu všemu smát

Život mi nezoškliví

umím si pořád hrát

 

Život je kuličkou na ruletě času

chvíli se motá točí dokola

Pak někam padne jak dlaň kolem pasu

z věčnosti bytí kousek udolá

 

Chceš-li hledat správnou cestu

nemusíš hned pokleknout

Tomuhle zvláštnímu gestu

vyhraď v duši prázdný kout

 

Tak nevím jestli věřím

na pouhopouhé snad

Jak vítr vlnky čeřím

ne jednou natřikrát

---