automatickej text

Brečet nebudu. Miluju.

Nevydírám..

Nevybírám hnízda nenarozených ptáčat.

Nesbírám známky.

Už ne. Kdyby se prášilo do šuplat, musel bych sfouknout vrstvu času,

abych mohl otáčet listy alb.

Brouci mě nikdy nelákali, abych je špendlíky připichoval na věčnost.

Na sport jsem moc línej.

Na ležení nemám čas ani chuť. Někdy.

Televize mě uspává svou nespavostí. 

Všechny knížky, co mám, jsem už přečetl. Všechny. Skoro všechny.

Znám ty, co jsem přečetl.

Umím jezdit na kole.

Stojí v kolárně s bezduchou duší. Prázdný v zapomnění.

Stejný, jako lidi, co potkávám.

Jsou všude.

Skoro všude.

Je málo věcí, co mě držej nahoře pod Horou. Ve stínu Hory.

Jídlo. Mám rád třeba škvarky. Broskve nejsou taky špatný.

Zobu semínka z Tvojí dlaně. Jako vrabec. Sýkorka.

Bolej mě záda.

Z toho věčnýho klanění a uhýbání.

Z topornýho pozoru.

K smíchu. Na Smíchově obvzlášť. Na Andělu pro andělský smích.

V Bulerbinu už jsou jen stařeny nad hroby starců.

Něco se změnilo.

Čas plyne líp. Vstříc jaru.

Alergie Tě štípne do nosu a kopne do očí.

Přestávám si vážit medu.

I váženýho Tureckýho, na váze času.

Teplej deštík smyje hřichy zimy, posypaný chodniky prožraný solnou slinou.

Pivo podraží. Ne o moc, ale přece.

Začnu pít šťávu.

Nebo vodu.

Nebo Tebe.

Za čas.

Už kvetou máky. Málem..