Síla očí:)

Tak sem se zase jednou rozhodla zavítat do Prahy. S kamarádkou jsme se prošli po obchodech a nakonec jsme se snažili v programu kin najít nějaký pěkný film. Avšak jelikož vše co za něco stálo jsme buď prošvihly nebo to už viděli, tak nakonec naše volba padla na fantasticko-dobrodružný filmu Síla očí. Nevěděli jsme co očekávat, tak jsme se pohodlně usadily a komentovaly příchozí. Do sálu vchází různé postavičky, matka s dvěma ječícími dětmi, dva staříci a nakonec skupinka nějakých novodobých hippie. Ačkoliv nebyla návštěvnost zrovna veliká a ani nemusím žádné přehnané sci-fi, nijak nás to neodradilo a nechaly jsme se unášet  dějem.

            Pojednával o napadení planety mimozemskou civilizací, říkali si Argorni. Při vzpomínce na jejich černé kápě bez těla a tváří, jako by byly plněny samotným vzduchem,  mi není zrovna dobře po těle. Říkali cosi ve smyslu, že jsme zkažené chemicky zpracované bytosti, které zamořují vesmír, a že je třeba naše stavy omezit………no zkrátka chvílemi mi to přišlo jako typická americká „kovbojka“ avšak kdykoliv nás uhranuly jejich rudé oči, které pod kápí skrývali, ihned jsem zase ztuhla a zabořila se hlouběji do sedadla.

            Měli odlišnou kulturu, pojídali lidi a pořádali otřesné krvavé rituály. Filmové zpracování bylo opravdu autentické a tak sem si pod rouškou strachu ani neuvědomila že film  asi před dvěma minutami skončil. Cestou ze sálu jsem se od kamarádky dověděla, že nakonec ovládli celou planetu a že brzo přijdou k nám, bla bla……však to znáte, už sem se tomu zase jen smála. Chtěla si ještě odskočit, tak sem na ni čekala u reklamního transparentu, který byl právě na tento film. Byl na něm  Argorn se svýma typickýma rudýma očima a držel v náručí bezvládná lidská těla. Znala jsem ten popis už úplně nazpamět, protože Katka byla na záchodě už hezkých 10 minut. Po delší chvíli sem  se rozhodla dojít si pro ní a dát jí co proto. Otevřela jsem dveře vedoucí do místnosti s umyvadly, všude hrobové ticho až mě zamrazilo. Volala sem na ní, ale nikdo se neozýval. Opatrně jsem pootevřela dveře na toalety a v tu ránu sem ji spatřila! Ležela na zemi, celá od krve a přes hlavu černý hábit. Byla mrtvá, ležela tam, bílá jako kámen.