Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

mít rád

07. 03. 2004

1572

Autor

hatlalinka

tohle bych věnovala Lukášovi a Daně, aby jim to pokaždé, když si to přečtou, něco připomnělo ...vyhrabala jsem to z koše, abych to tam zase mohla hodit...

Dva lidé. On a Ona, ten den kdy byli spolu byl něčím magický, snad jim připomněl dny, které už dávno upadly v zapomnění, ale přesto střípky z nich zůstali každému z nich v hlavě. Seděli v tom tichém pokoji a povídali si o Vánocích, které byly za dveřmi…smáli se…ona ho něčím popíchla a on jí to vracel, takle se kočkovali dlouho a když se jednou smáli, smáli přesně tak jako dřív, jejich oči se setkaly. Jen minuta ticha, nikdo se neodvážil promluvit jako první, a potom jako by se vše vrátilo, jako by se střepy z rozbitého zrcadla slepily dohromady, jejich odraz byl sice obrácený, ale byl krásný. Objali se…chtělo se jí plakat…Už se neviděli, On se snaží prodat zrcadlo na inzerát, Ona kouká z okna a hledá střepy..