18

Ano, nedávno jsem oslavila 18. narozeniny. Další rok za mnou, další rok který jsem přežila. Ale je to opravdu ten slavný, některými nedočkavě očekávaný, zlomový rok, kdy se ocitáme na prahu dospělosti? Vývoj osobnosti člověka je podle mě dost individuální. Nedá se stanovit, že dnem osmnáctých narozenin se z pubescenta, popřípadě ještě dítěte, stane zralý člověk, zodpovídající za své jednání a rozhodování. To by bylo příliš pozdě, nemyslíte?

Tak tedy co si mám představit pod pojmem dospělost?

Všichni si určitě pamatujeme na dobu, kdy jsme toužili po idealizované volnosti dospělých, svobodném rozhodování, nevázanosti a odtržení od současného, pro leckteré, fádního a stereotypního života, kdy nám nezbývalo nic jiného než se dohadovat a tvrdohlavě prosazovat své názory, i když mnohdy ne  příliš vhodné. Byl to však náš názor a my se ho zuby nehty drželi. Zřejmě ale přijde doba, kdy právě na toto  dost stresující období budeme ještě rádi vzpomínat.

Dovršením 18. roku života se zařadíme do skupiny lidí, kterým se říká dospělí. Ale opravdu jimi jsme? Co jsme prožili? Někdo život v bavlnce, někdo už má za sebou pár těžkých chvil, které ho možná k té dospělosti hodně přiblíží.

Myslím, že člověk dospívá celý život, učí se, poznává, hledá a vytváří. Dospělým se stane až získá životní zkušenosti a moudrost. Nebo až okusí pořádné sousto odpovědnosti? Někomu tu zkušenost a moudrost přistrčí život do cesty hodně brzy, jiný na ni může čekat celý život. A ta odpovědnost? To je leckdy problém.

Jsou to však jen mé domněnky a pocity. Nezbývá mi než polemizovat nad budoucností, dospělostí, kariérou, rodinou, životem a smrtí. Nikdo tam nevidí. Dá se nějak ovlivnit? Můžeme se leda poučit z chyb ostatních a získat tím předpoklad lepšího budoucího života - ale nikdo není dokonalý. Chyby, trápení a sužování k životu patří, jinak bychom nemohli poznat, že je pěkný. Bylo by pro nás žití dokonalého života vůbec výhrou?

Je mi jen pár týdnů osmnáct. Jsem dospělá – nedospělá. Nechci se cítit dospělá. Co mě vlastně čeká?