Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpát...
Autor
Jess
Být, nebo nebýt? To je otázka. Je důstojnější zapřít se a snášet vrtochy osudu a jeho rány nebo se vzepřít moři trápení ä zkoncovat to navždy? Zemřít, spát - spát a navždy ukončit ty věčné útrapy a strázně, jež údělem jsou těla. Co víc si můžem přát? Po čem víc toužit? Zemřít, spát, spát, možná snít -. A právě v tom je ta zrada - až ztichne vřava našeho pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny a proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, jíž se říká život, neboť kdo vydržel by... -W. Shakespeare, Hamlet (Jen doufám, že jsem to nezvorala) Věnováno Cedrikovi, in memoriam
Na tvrdou zem uléhám
zoufale chce se mi spát
světlo je zhasnuté
(tmy nesmím se bát).
Po krk se přikrývám
(trochu tu táhne),
v životě zasuté
k smrti se nahne.
Teď zavírám oči
- nechci se ptát -
Tvou ruku uchopit
si mohu jen přát.
Hlava se točí,
je jako střep.
Co Kristu uloupit
jeden ten hřeb?
Přetnout s ním žíly,
lehnout - ... -
- a spát ...
(navěky usnout)!
Však - proč pak jsme žili?
Co čas odpoví?
Snad pro Smrt? Snad.
Jen ONA to ví...
...
Aniž kdo tuší,
půjdu už spát.
Své jméno zakrývám
(- nesmí ho znát)
Mou neklidnou duši
teď klidně si vem
(své tělo ukrývám
v studenou zem).