V hotelové hale

V hotelu Villa Blanca se toho dne moc hostů nezdrželo. Po půlnoci jich několik chrupká v pozlacených postelích, pár jich dopíjí vínko v hale a většina vůbec nepřijela. Ne, že by si zamluvili pokoj a zůstali doma, to ne. Prostě je ani nenapadlo, aby strávili páteční noc ve stylové prvorepublikové vile se zelenými závěsy, kam je to z centra téměř patnáct minut taxíkem. A kde letos pracuju na recepci.

„Tak to ne, takhle se mnou mluvit nebudeš!“ měla říct bruneta, ale neřekla. Místo toho se opatrně napila ze štíhlé sklenice a na okamžik se odmlčela.

Vážně ji nechápu. Sedí tady už tři hodiny a celou dobu se je snaží o něčem přesvědčit, sama už ani neví o čem, v hlavě jí bublá cabernet a v uších uchichtávání BB. Ale je klidná.

BB jako Brigitte Bardot nebo jako Blbá Blondýna, jak jsem si ji pracovně pojmenovala. Také je klidná. Sebejistá. Štíhlá. Pečlivě nalíčená.

Její sameček je mírně neklidný. Ale je sebevědomý. Bohatý. Je na něj pečlivě nalíčeno.

„Roberte, to si myslíš, že to je všechno samozřejmost? Já jedu na dva dni pryč, tak ti navařím, uklidím, pak přijedu, umyju nádobí za dva dny, uvařím, uklidím, a ty nejsi schopný mi ani říct děkuju?“

Robert je zase sameček od brunety. Je velmi sebejistý. Je velmi bohatý. Šovinistickej parchant. Bruneto, bruneto, já bych mu za tebe nejradši jednu vpálila.

Od stolku se po hale šíří kouř z cigarety. Hulí BB-sameček a je čím dál tím neklidnější. Ale nemusí mít strach. BB se jen zahihňá a upře skvěle olinkované oči na Roberta. Možná se tak narodila. Možná je to peroxid.

„Tobě přijde nenormální, že doma uklízíš a vaříš? A co tam jako žena chceš dělat? Nebo chceš, abych to dělal já? To mám i rodit děti? Já toho mám z práce za ten den dost.“

„Jenže já také chodím do práce. Ale pro tebe to nic neznamená. Ty mi klidně zavoláš, já sedím na schůzce s klientem, a ty chceš, abych ti zjistila číslo na Zelené anděly!“

„Protože sedíš v kanceláři, telefon u nosu, a není problém, abys zavolala na informace. To mám volat z mobilu, když řídím auto, zastavovat, abych si to někam napsal, riskovat, že mě chytnou policajti?“

Ale ale, Robertku, copak ty nemáš v autě hands free? Takovej frajer! Podívej se na sebe, s jakou grácií objednáváš další láhev. Jak se ti pýchou napíná bříško pod košilí! Vsadím se, že jsi obden na squashi a o to víc tě žere, že nad uzlem u kravaty se ti dělá volátko. To nic, Robe, to je jen kousek kůže. Ale představ si, za pár let už tam můžou být tři brady. Co tomu řeknou obchodní partneři?

„A to si myslíš, že mám v té kanceláři nohy na stole a čtu si celý den Cosmopolitan?“ nedá se bruneta. Do toho, kočko, nandej to tomu tupounovi za nás za všechny!

BB vyprskne smíchy. Asi nezná slovo kancelář, nebo čte jen Story. Tebe tak vycpat, náno, a dát do vitríny.

Robert obdivně zírá na BBiiny sněhobílé tesáky, bruneta znechuceně upíjí vína a Bardotčin sameček se zvedá a jde na WC. Bardotka chce promluvit a rozlívá sklenici. Skloním se pod pult, jako že něco zrovna hledám, a říkám si, jen ať si poradí. Vrchní odešel domů, hned jak je zkásnul, a teď všichni sedí v hotelové hale s definitivně poslední lahví a kecaj a kecaj, místo aby to vyzunkli a vypadli. Klíče od pokoje jsem jim přichystala na pultík, třeba je to trkne. Kdo s kým půjde dneska spinkat?

Požádají o ubrousek. S povzdechnutím pro něj dojdu do kuchyně. Pěkně pomalu, nejsem servírka, víme? Utřu stolek a jako bonus vyměním popelník. Aspoň si je prohlídnu zblízka. Vážně jsou jak figuríny ve vitríně. Až na ten čmoud. Bruneta na Roberta významně zakašle. Tomu je to jedno. Hodím na ni chápavý kukuč. Ani mě nevidí. Bavím se představou, že si tam stoupnu s napřaženou dlaní a budu čekat na spropitné. A oni by se bavili dál a já bych stála a pozorovala je. Kdo z nás by to vydržel dýl?

Místo toho jsem si zas sedla ke kompjůtru. Hledám si na netu nějaké hlouposti, vyřizuju korespondenci, jen abych neusnula. Ale štiplavý kouř a příliš hlasitý bardotčin smích mě nenechají chvilku v klidu. Opřu se o pult a představuju si, jak rozložím křeslo, vybalím larisu a budu spát a spát… „No ne, tak já porodím dítě a budu s ním celý den doma čekat, až se ti uráčí přijít z práce? Ale vždyť v té době už můžu vydělávat stejně jako ty! Anebo můžu mít svoji práci ještě raději! Když …“

Zvednu se, schválně tak, aby židle pořádně zaskřípala. Tyhle kancelářský stoličky s kolečkama skřípají dost neochotně, musí se to nacvičit. Jednou to po mně zkoušela kolegyně. Něco v tý židli ruplo a ona se svalila pod pult, zrovna když přišel generální. Od té doby se na ni shovívavě usmívá, protože si myslí, že to udělala schválně, aby si jí všimnul. Doufám, že jí nezvýšil plat.

Dohrálo CD, nechám to tak. V prázdné hale se jejich hlásky roztomile rozléhají a musí jim být jasné, že slyším každé slovo. Ale jak je vidět, vůbec jim to nevadí. Všimnou si spíš starožitných hodin než personálu. Jen brunetka trochu ohrne spodní ret, když si hlasitě zívnu.

Jdu si udělat kafe. Bar je sice už zamčený, ale všichni máme svý cestičky, že. Firma má štěstí, že nejsem alkoholik a nechodím třeba ucucávat koňak 850,- Kč za panáka. Skleničky na policích se zalesknou, jak kolem projede auto a zasvítí do oken. Zavřu oči a představuju si, že až se vrátím za pult, bude tam jen čmoud a oni budou v trapu.

Ale to oni ne, zavětří kávu a otočí hlavu, v očích se jim zasvitne. Hodiny v hale odbíjejí půl jedné. Zvednu se a přes celou halu jdu zamknout dveře, to jako že je to tu pravidlem. Teď. Teď přistoupím ke stolu a řeknu: Mládeži, bylo toho dost, běžte se vyspat, zítra je také den. Sci-fi.

„No vidíte! Já dělám úplně stejnou práci jako ten chlap. Jenže on k tomu ještě půl pracovní doby prokecá se šéfem, když spolu kouří na terase. A za to má o půlku vyšší plat. Za to, že spolu probíraj ženský!“ pokračuje bruneta ve svém marném boji za rovnoprávnost. BB-sameček odpovídá: „Tak na šéfa dělej oči. Nos velký výstřih, usmívej se…“ Nepochopená. Absolutně. „Ale to je přesně to, o co tu jde! Proč bych to měla dělat!? Proč neodměňuje za práci? To už bych s ním radši drbala o ženských, než tohle…“ Všeobecné veselí. Téma ženy se ženami rozparádilo všechny. BB se naklání a drží si prsa, aby jí při smíchu nevypadla z výstřihu. Bruneta se opřela o opěradlo a tváří se ironicky. Pánové mají čím dál tím nejapnější poznámky. Konečně se bruneta zvedne. „Kam jdeš?“ ptá se jí Robert. „Ráda bych trochu na vzduch. Nepůjdeme se projít?“ „Třeba někam, kde nám nezavřou bar před nosem?“ odpovídá s úšklebkem Robert a konečně se podívá mým směrem. Zívám na celé kolo. Bar není můj problém. „Ale tady kolem nic není. A do města se mi už nechce.“ kňourá BB a kazí mi naděje. „Leda někam tancovat!“ „To bysme mohli,“ ožívá její sameček. „Tak já se skočím převlíknout!“ odvětí blondýna a už je výtahu. „Počkej, jdu ti pomoct.“ směje se on. Robert vidí, jak se tváří bruneta a utíká na WC. Taky vidím, jak se tváří, tak radši hledám něco pod pultem. Slyším, jak se otevírají a zavírají venkovní dveře. Prásk! Jak to, vždyť jsem zamykala! No ovšem, východ na parkoviště.