Královská

Říkal jí princezno a chtěl se jejím králem stát,

chtěl ji milovat a její dlaně ve svých něžně hřát.

Snesl by jí modré z nebe, jen kdyby se jí zachtělo ho mít

a kdyby udělala sebevětší chybu, dokázal by odpustit.

Je to dávno a tahle pohádka neskončila v jejich objetí,

princezna zmizela v dračích spárech a v krutém zajetí.

A i když ráda šťastný konec, však takhle pohádka nebyla má.

Tou spanilou kráskou stala jsem se já a teď už říkám: JEN MY DVA.

Snad občas ta vysněná ze zámku pošle prosbu o záchranu pro mého krále.

Já jsem však neúprosná a svého krále střežím ve dne, v noci, neustále.

Může si myslet, že s mým pánem může se jako kočka s myší hrát.

To ale ode dneška končí. Všechny cesty k němu střeží chladnokrevný kat.