Písmák Pavlínka a zrcátko
Pavlínka, stejně jako jiné holčičky, měla nejraději hru na princezny. Půjčila si od babičky všelijaké šátky a pentle, z nich si udělala dlouhou sukni, závoj a vzhlížela se ve starém, letitém zrcadle, jak jí to sluší. Bylo už oprýskané, viselo na zdi spoustu let - a to nebylo nic pro Pavlínku. Toužila po zrcátku zcela malém, pěkně zdobeném, s držátkem do ruky, aby se přesně vešlo do truhličky s jejími poklady.
Doba ledová
Až přijde doba ledová
promění rána svítání
ve sněhové vločky
rozfouká do všech stran
Kytka z herbáře
Jsem kytka z herbáře
bez barev
citů
neznám slunce
Rohlík a rajče
V obchodě se probudil rohlík. "Kdo se to na mě ze všech stran tlačí. Jsem celý pomačkaný. "
Všiml si, že je pohozený mezi jiným pečivem.
Dívka a skály
Přebývalav opuštěných skaláchnaslouchala orlůmtiché řeči hor.
Pod útesemsmuteční kamenyzdobí žlutý květ
ozvěny milencůpříběh si šeptají
- mrtvé tělo bez skala němé skály bez života.
Jiskra z Neapole
Zaslíbená ohnivzdálená své zemivolá o pomoc
přeneste mě v dlaních
domů
do Neapole
Lví maminka
Daleko na jihu, až tam, kde je pořád teplíčko, žila lví rodinka. Všichni její členové se měli moc rádi. Každé ráno společně vítali sluníčko a těšili se ze života. Jednoho dne uslyšeli podivný hluk.
Květina
Našel jsem těna smetištizvadlou žíznía dal ti napít.
Znovu jsi rozkvetlado krásyve váze ručně malovanéjsi mojí tichou společnicí.
Ranní pajpu
Je ránoandulky křičív tom hluku se nedá spátzačal bílý denidylka
"S"
Soustřeď sesasanko snů
slep skořápky soukromísilou samurajů
svůjsamostřed.
"D"
"D" "D" "D"
Drobečky duhydnů díkůvzdánídarované dětem
doznívá doba dešťůdoufá demodospělosti.
Z českých luhů a hájů
Děti mě opustily, žena mě opustila, zůstal jsem sám, jako ten kůl v plotě. Copak v zimě, to člověk přijde z práce, dá si jednoho ruma na zahřátí, druhého na uklidnění a šup do postele, kde - kromě několika nočních návštěv WC - vydrží až do rána. Ale co v létě. Dny jsou dlouhé, spát se horkem nedá a samota doléhá.
Co zbylo...
Ničivý orkánďábelzničil moji zem
v oblacích prachudivoký rej světelbodá do očí
zpropadený den.
Zbytky veršů(c)hlada prázdný stůl
Berušková
Na těle
znaménka krásy
v letních šatech oděná
k slovu se hlásí
Láskobi(y)tí
Rozbodán trny láskobi(y)tí poraněn hvězdou osuduodplouváš
beze mne
ztracený v říši vlnobitívolat tě nebudu.
Zůstaňv mém zapomnění.
Hledač pokladů
Vydal se na konec světa
- a domů tak daleko.
Vyprahlý, zničený
posedlý vidinou
Moře
Když je nešťastné dítě,
schoulí se k matce.
- Od nepaměti moře pláče
pro své děti
Bylinka
Nauč měbylinko z herbářenaslouchat tvé květomluvě
prý uschlým kvítkůmsluší skromnost
a výřečnost se nenosí
napůl němáskrýváš slůvkaprosta živých půvabů
Ježek
Na kabátku má bodlinkyjak pichlavé klubíčkona nohy si vem holínkynabídni mu jablíčko.
Dej si pozor, když se koulírychle z cesty kytičkyať nemáte ježčí boulia slzičky pod víčky.
Po schodech z křišťálu
Po schodech z křišťáluze střípků snů vytvořenýchstoupám za tebou
opatrně
jen nerozbít tu křehkou krásu.
Už jsem na dosah
Den - Tuláček
Dny svázané uzlíkem vzpomínekse rozutekly
neposedné korálky
vstříc volnostia svobodě
na sever -s věčným sněhem splynou v polární záři
Krokodýlek
O čem sní si krokodýleko vodě a rákosíinu je to velký snílekocáskem se honosí.
V kraji nepoznaném zimoulenoší si celý dena my doma pod peřinoupřejeme mu hezký sen.
Tygří
V kožíškujde do pohádkyšikmé oči holčičí
tygří síluostré drápkyvelké zuby kočičí.
Tiše zíváje tu s námiv pruhovaném kostýmku
jak to bývánejradši másvoji tygří maminku.
Kudrlinka a Kudrlínek
Na jedné dětské hlavičce spolu žili Kudrlinka a Kudrlínek. Celý den si hráli na prstýnky, kroutili se sem a tam a ostatní vlnky jim záviděly.
Byli hned nad ouškem a tak pěkně viděli, kam půjdou. Jednoho dne přišla maminka, posadila děťátko na židličku a vzala obrovské nůžky.
Makovice
Stará, moudrá makovice
ve větru se houpe
svoje záda bolavá
v ranní rose koupe.
Den
Odešel
s posledním červánkem
jen barvy ještě
uložil ke spaní.
Modlím se s Tebou
Modlíš se
za východ sluncekaždý den,
v temnotě nedá se žít,
modlíš se
Pocitovka
Ukamenuj nevinnéhoco na tom záležív davu se to ztratí
svou víru spal na prachvítr ji roznese,až nezbyde ti nic
tak nečekej,ovládni svět
a mysli si dál,že pak budeš šťastný.
Malinka_hvezdinka
Zrodila se ze tmy,docela malinka_hvezdinka.
Nesla v sobě světlo,aniž by o něm tušila. Bylo její součástí.
To jasné světýlkozazářilo na všechny stranya dolétlo až ke mně.
Pohádka o dvou sluníčkách
Kdysi dávno svítila na obloze dvě sluníčka.
Celý den se jen tak koulela a hrála si s mráčky na schovávanou. Večer jim vítr pěkně učesal vlásky, načechral lehoučký polštářek - aobě hned usnula hlavičkami u sebe. Nedivte se, vždyť po tom celodenním svítění byla moc unavená.
Minulost a Budoucnost
Potkal jsem
důvěrně známou
mou Minulost
chtěla se zastavit
Po bouři
Studená vichřice
odnesla loď
moře se uklidnilo.
Zůstal jen vítr
Rozinková
Zabalí se do tvarůžkuv troubě zahřejena talířku ze čtyř růžkůsladce usměje.
3-5-7-5-3
Ve střepy
slova rozbitá
na hromádku zametu
utvořím větu
Stromy
Stromy
stvořeníláskou oduševnělé
skrývají v kořenechtouhu být člověkem
a svoji náklonnostzrcadlí v korunách stromů
Na lodi za pohádkou
Na lodi za pohádkou vyplujem
až na konec světa
křídla Labutí princezny ukáží směr
zazní kouzelná věta
Z vodní říše
Delfínek má modrý svět
s úsměvem si pluje
na hladině mořský květ
vítr pohupuje
Pro nejmenší
Kopretinka Inka
u maminky spinká
květní
leží na bříšku.
Zeleninové námluvy
Brambůrek se vypravil
na námluvy k mrkvi
stébla trávy upravil
na parádní sukni.
O radosti trochu jinak
Vymodeluj radost
hlínou štěstí
obrysy znáš nazpaměť
jen nezapomeň
O Martince a zubním kartáčku
Martinku bolel zoubek. Šla s tatínkem poprvé k zubaři. Vůbec se jí nelíbilo, když pan doktor vzal vrtačku, to bolelo, panečku. Ale že byla moc hodná a statečná, dostala obrázek, na kterém byl namalovaný bílý zubní kartáček.
Slib
Až se nebe promění v oceán
a vylije z břehů
přijdu si pro Tebe.
Duhovou stužkou
Lentilková
Lentilka se raduje
konečně má svátek
Karamel jí daruje
papír na kabátek.
Závist
Keře závidí stromům
majestátnou korunu
i pevný kmen
kopcehorám
Princezna Mandarinka
V jedné daleké zemi, až docela na jihu, žila princezna Mandarinka.
Když dospěla a bylacelá pěkně zbarvená dooranžova, rozhodla se, že se provdá. Měla už dlouho dva nápadníky - prince Citrónka a prince Pomeranče, tak je oba pozvala na námluvy.
Byli moc krásní, barevní a ona se pro jednoho z nich nemohla rozhodnout.
Léto
V korunách stromů
se kolébá
v listí pampelišek
procitá
Žabí pohádka
V jednom lese žila žabí rodinka, táta žabák, máma žabka a dvě malé žabičky. Bydleli hned u potoka pod kamenem. Rodiče svým dětem vyprávěli každý den pohádku, učili je plavat a lovit mouchy. Jednoho dne přiskákala na návštěvu teta ropucha a byla moc vylekaná, už z dálky křičela "honem pod kámen".
Obraz
Malovaný obraz
barvami duše
není na prodej,
v rámu z dlaní
Je ráno
Naber si do hrníčku
vůni rána
oslazenou medem
a vychutnej si
Tam, v zemi tulipánů
Ozvěnou sametových kroků
ke mně přicházíš
hlídáš mě
když blouzním
Fialková
V zeleném království
pod ochranou stromů
tanečnic plný sál
omamnou vůní
Zasněná
Leknínový sen
vplouvá do tmy
na loďce z vodních řas.
V tajemné samotě
Zelené vzpomínky
Bavila se břízka s dubem
o smrkovém štěstí,
nemají prý ani lupen,
holé větve v dešti.
Nikdy nepodceňujte tchyni...
Budík. no, to je hrůza, zase pondělí. Manželka mi právě dělá svačinu,určitě zase chleby s paštikou a křičí na mě z kuchyně, ať vezmu smetí.
Ach jo, vstávat do práce a zrovna v pondělí, to je pro mě šok.
Zas končí noc
Zas končí noc
jen hvězdy ještě tančí
vzdalují se
jako sen
O bačkůrkách
Byly jedny bačkůrky. Patřily malé Simonce. Dostala je k vánocům od babičky a měla je moc ráda. Každý den jí hřály nožičky a Simonka si je neustále prohlížela.
Za život...
S každým novým životem
rodí se hvězda.
Násilím
a bez ptaní
Smutek a radost...
Jde dívka
pěšinkou,
slzy o kameny zvoní,
vpíjí se do hlíny
Převrácený svět
Nic už není,jako dřív.
Oheň už teplem nezahřeje,jen ochladí to,co zima nespálí.
Láskauž dávnohory nepřenáší.
Květinynevoní,vadnou.
Podzimní
Listopadové blueszní večerem,letní sonáty utichly,barevný déšť šeptá do oken,podzim léto ukládá do truhly.
Nic
Co jsou otisky prstů bez lidských citů.
Povzdechy rán bez doteků.
Nic.
Jen prázdná slova.
Perla
Jsem sladkovodní perla,uměle vypěstovaná. Zlatníci mě dávajído prstýnků,jako šperk. Mořské perly se mi smějí. Nevědí,
jak moc jsem toužila poznat moře.
Soví
Sováček a sovinka
mají soví miminka.
Za kmotra jim přišel výr,
dárky rozdal netopýr.
Pro Honzíčka
Vystrašené kuřátkohoní malé telátko.
Slepička přeběhla most,rychle běží na pomoc.
Pryč telátko, domů běž,za kravičkou si pospěš.
Kuřátko choulí se ke slepičce,telátko ke kravičce.
Sluníčko
Vlnky v řece zeleně se vlní,sluníčko na mraku vesele se sluní,
sleduje rybičky, zvědavě vykukují,hlavičky, ploutve z vody vystrkují.
Sluníčko leží na bříšku,pod sebou z mraku podušku,
pomalu usíná, začíná deštík,mráček ho schová, vždyť nemá deštník.
Odejdu
Odejdu s ránem,s hvězdami se rozloučíma poprosím je, ať mi odpustí.
V mlhavém objetíranní rosa za mě zapláče.
Odejdu s večerem,kdy utichá a končí den,bolest svého srdcezměním v červánky-
a pomalu se vytratím.
U potoka
Žabička po ránunožičky si protahuje,kolem ní zveselakobylka poskakuje,vážka křidélkyvšem na pozdrav mává,je létoa všude voní tráva.
Jediný paprsek
Jediný paprsek postačí,
aby změnil prázdnou pustinu
na louku
plnou květů.
.....a nakonec...
Pozlatím zlato
postříbřím stříbro
osolím moře
oživím vše živé
Kámen
Přebývám v mořích,
horách i roklinách,
tajemství zrození světa v sobě ukrývám,
jsem všude kolem vás,
Orchidej
Jsi orchidej,co rozkvétá i v noci,voníš dálkou a tajemstvím,se strachem se tě dotýkám,abys mi neuvadla. Jsi přecevzácná květina.
Máma
Naposled peříčka načechrá, zobáčkem se přitulí zrána,
na cestu dlouhou požehná, smutné sbohem dá - máma.
Smutná
"A zemřel. Jeho duše se proměnila v bílou holubici a stoupala stále výš a výš, kamsi do nebe, až byla v nedohlednu. ". Tak to chlapec kdysi slýchával v pohádce, kterou mu dědeček vyprávěl.
Vesuvance
V srdci mém je Vesuv
a duše má je v něm
před očima zvědavých hvězd ukrytá,
s Vesuvem milovaným v stálém objetí
Vesuv
Neodsuzujte mě za zkázy,
žádám odpuštění,
věřte,
být sopkou lehké není,
Letní láska
Chvěješ se nevinností
a voníš malinami
má první lásko,
máš půvab chudobek
Beruška
Kolem plotu proletěla
beruška,
na prstíček dala si ji
Petruška,
Splněné přání
Kdysi dávno
řekl jsi pár slůvek
do větru,
-být tak stromem.
O zajíčkovi
Zaběhnul se zajíček,
našel chleba krajíček,
maminka ho všude hledá,
cesta zpátky zasněžená,
Kočička
Hledá se kočička,
na okně seděla,
stočené do klubíčka
tělíčko měla,
Život
"Proč se mi dějí takové věci. Proč zrovna mně. Má můj život vůbec nějaký smysl. Proč jsem vlastně tady.
Stonožka
Stonožku nožičky bolí,
leze travou, po kamení,
navštívila pana ševce,
chodit bosá prý už nechce,
Slůně
Slůňátko se roznemohlo,
leží smutně u mámy,
pohlazení nepomohlo,
nejí ani banány.
Hlas větru
Až ti osuším
poslední dětskou slzičku,
vlásky jemně načechrám
a do ouška zašeptám
Ranní
Slunce s úsměvem vstává,
zlatým hřebenem
vlasy rozčesává,
jeden spadnul
Večerní
V očích lampionky ti svítí,
jen stromy šumí do ticha,
hlavičky květů před tmou se klaní,
dozněla cvrčků muzika
V lese
Nad borůvčím se tiše vznáší
chomáček z pavučin,
na stříbrné nitky hrají mušky
listům kapradin.
Mateřídouška
Voníš,
jak pohlazení
od maminky
a dýchá z tebe
Jen tak...
Slunce,
obejmi mne,
vezmi v náruč teplou svou,
letní noci,
Poslední růže
Dal jsi mi růže.
Tolik jsem vždy milovala jejich vůni,
ze všech květů
byly ty nejmilovanější.
O hadovi
Žabka Kuňka povídala
sestřenici ještěrce,
že viděla včera hada,
jak se chlubil veverce,
Kominík
Kominíček nosí štěstí,
vetváři má dolíček,
až ho potkáš, něco přej si,
chytni se za knoflíček,
Modlitba za život
Zrozena
z ohně, vody, země a vzduchu,
pokřtěna noční oblohou,
přicházím
O dušičce
Byla jedna malá dušička a jednoho dne se narodila v lidském těle. Rostla, rostla, sbírala zkušenosti a když dospěla, zamilovala se. Její láska byla upřímná a nekonečná, neznala žádná omezení, ani žádnou lest, vycházela z čisté duše. Dušička byla moc šťastná a radovala se ze života.
Až jednou....
Až jednou před světem budeš stát sám,zničený,
prázdný,vlkům napospas dán,až půjdeš se svým srdcem zlomenýmnekonečně dlouho,
jen pustinou ,
ztracený,k zemi okovy připoután,až ztěžknou Tvoje kroky
Pro Vesuvanku
Tam - v zemi věčných sopek a vulkánů celou svou duši máš bezednou, jak voda moří a oceánů, z té krásy kousíček vždy v dlani hladíváš, dar hory, malý kamínek, co skrývá v sobě lásky plamínek a vždy, když usínáš, srdce Tvé touhou se rozhoří, Tvé sny pak k Vesuvu vzdálenému směřují, tam spojí se v jedno, co k sobě patří, srdce Vesuvu, kamínku - a Vesuvanky.
Slavnost broučků
Broučci slavnost dneska mají,
uklidili domeček,
na stůl bílou svíci dají,
zametou i dvoreček.
Loď vzpomínek
Vtrhla jsi do mého života
tak nečekaně,
náhle,
jediný blesk
O Medulince
V jednom včelím království se narodila včelka Medulinka. Byla moc slaboučká, a tak ji včeličky vždycky ráno vynesly na sluníčko, aby ji zahřálo a večer ji zase přenesly do úlu. Medulinka sílila, sluníčko jí prospívalo, až se docela uzdravila. Jednoho dne se rozhodla, že poletí se svými sestrami na dalekou louku.
Holoubci
Za naší zahrádkou
stojí skalka kamenná,
chráněná je ohrádkou,
maceškami zdobená,
Příběh labutí
Voda v jezeře příběh si povídá
o věrné lásce dvou labutí,
návštěvník na lodi občas sem zavítá,
neslyší více šum perutí,
Jak jsem pekl koláče
Manželka byla služebně pryč /znáte ty dnešní zaměstnané ženy/ a já zrovna čekal tchýni. Měla přivézt děti z prázdnin. Nojo, ale jak ji uctím. Pro děti mám zmrzlinu, ale co nabídnu jí.
Trpaslík
Manželé Lorencovi bydleli v menším rodinném domku na kraji malé vesničky. Měli pětiletou dcerku Janičku. Maminka s Janičkou chodily každý den do místního obchůdku nakupovat a vždycky prošly cestou kolem Bořilovic zahrádky, kde stál u jezírka zahradní trpaslík. Janičce se už dlouho moc líbil a vždycky se u něho zastavila.
Všední den pana Bradáče
Bylo ráno a roztržitý pan Bradáč spěchal do práce. Pracoval jako malý úředníček v jednom podniku. Honem, dopít kávu a rychle na autobus. Ale co se nestalo.
Jen tak
Každý něco hledámea ztrácíme. Někdo lásku,někdo vzpomínky,někdo jen čtyřlístek v trávě,každý den se potkáváme,němí, slepí, hluší,stále hledáme své štěstía netušíme, že je tak blízko,v nás.
Proč mají žirafy dlouhý krk
Kdysi dávno žirafy vypadaly trochu jinak, než dnes. Neměly tak dlouhý krk. Každý den od východu sluníčka spásaly trávu a lístky na keřích. Jedna žirafí slečinka, budeme jí říkat Žofinka, byla mlsná a stále hledala nějakou pochoutku - až uviděla strom a na něm šťavnaté zelené lupínky.
Proč mají zebry pruhy
Před mnoha lety vypadaly zebry jako docela obyčejní koníci. Vůbec se od nich nelišily. Až jednou jeden zebřáček - budeme mu říkat Zebřík, se rozhodl, že už nechce vypadat, jako všichni ostatní. Přemýšlel, až jednou: Zaslechl velký dusot kopyt a přes zvířený prach ani neviděl.
O gepardích slzách
Děti, víte, jak vypadá gepard. Ne. To je velká, strakatá kočka, ale hlavně, kolem čumáčku má z každé strany dlouhou, černou čáru , vedoucí až k očím. Ale pěkně celý příběh od začátku.
Jako vrba
Jak vrba smuteční sklání se nad jezerem,tak i já skláním se nad tebou,ona větvemi hladinu čeří,nechce spatřit svou tvář vrásčitou,stejně tak já bráním se pohledu tvých očía nechci vidět vinu svou. Odpustíš mi někdy. Tak, jako voda odnáší spadlé lístky vrbyneznámo kam,kéž slzy mé odplaví jednou provždybolest tvou a klam,až hladina po dešti se uklidnía vrba spatří obraz svůj,vše stejné bude, jako dřív,já jen tvoje - a ty můj.
Studánka
Uprostřed lesa byla malá studánka. Vypadala jako z pohádky, kolem rostlo kapradí a hladina se leskla, jako zrcadlo. Pavlínka se Zuzankou, která to v lese zná a nikdy nezabloudí, šly jednoho dne prozkoumat, jak je studánka hluboká. Házely do vody kamínky a čekaly, až dopadnou na dno, ale nic neslyšely.
Knoflíček
Jednou v létě tolik pršelo, že Pavlínka nemohla jít ani ven. Oblékla si teda šatičky dlouhé až na zem, co jí ušila babička. Byly celé růžové, krajkové, ale hlavně s krásným knoflíčkem u krku. Ten se Pavlínce moc a moc líbil, ani Zuzance ho nedala, když ji o něj jednou prosila.
Duhový svět
Pavlínka byla malé děvčátko. Žila se svou babičkou v prosté chaloupce na kraji lesa. Jednoho dne ji babička vzala do města nakupovat a Pavlínka našla na zemi malou krabičku. Dlouho na ni koukala, jak se tam tak povaluje.
Lesní dobrodružství
Jednoho dne se Pavlínka s babičkou vypravily do lesa na houby. Sbíraly, už měly plný košíček a Pavlínka začala mít hlad. Nic s sebou ale k jídlu neměly a tak jí babička řekla, ať si natrhá maliny, že na ni počká u velké borovice a zatím si trochu odpočne. A tak Pavlínka trhala maliny a šla pořád dál a dál, pak chvilku běžela za motýlkem, co byl tak krásně barevný, pak dováděla se žabičkou, až si vzpomněla na babičku: Musím se rychle vrátit.
Koloušek
Jednoho dne si Pavlínka se Zuzankou od potoka šly hrát k lesu. Hrály si na schovávanou, lezly na stromy, pak sbíraly žaludy, oříšky a kaštany a nosily je zvířátkům do krmelce. Když se vracely, uslyšely sténání. Co to bylo.
Babičce
Vzpomínám, vždy voněla jsi po koláčích
a říkala mi, proč se mračím,
vzpomínám na Tvůj milý hlas, kdy srdéčko mi pookřálo
i na Tvé pohádky, o kterých se mi potom zdálo,
Poselství stařenky
Už svíčka dohořívá,
plamínek života pomalu mění se v dým,
co jen tiše stoupá k nebi
a duše zlehounka, jak obláček se vzdaluje.
Lípa
Neumím číst myšlenky stromů,
když vidím lípu stoletou,
podťali ji, teď vrací se domů,
- tam v říši stromů a zemi svou.
Tři přání
Žiju si celkem poklidným životem v malém domku u řeky. Jednou jsem se vracel z práce pozdě domů a přežvykoval svačinu z včerejška, co jsem našel v kapse. Byl to chleba s paštikou, moc mně to nešmakovalo, tak jsem zbytek hodil do řeky. Žbluňklo to, zabublalo a co se nestalo.
Ohníček a slunce
Ohnivý zrak Slunka z dálky
zaujal malý ohníček
a jako matka,kdyžčeše děcku vlásky -
- pohladiljehoplamínek.
Co by sis přál, miláčku?
Kdyby přišel kouzelník
a zeptal se tě, synáčku,
že můžeš jedno přání mít,
co by sis přál miláčku.
Vodník
S vodníkem - s tím nejsou hrátky,věříš ještě na pohádky. Žije v tůňce studené,očička má zelené,místo vlasů vodní řasy,vzpomíná na staré časy,čte vodnickou pohádkua kape mu z kabátku -kapy, kap.
Šnek
Šnečka samota už trápí,rozhodl se k výletu,sluníčko ho doprovází,jde navštívit svou tetu.
Domeček má stále s sebou,všechny broučky pozdraví,leze pěkně pomaloučku,nikdy se neunaví.
Až ho v trávě někdy najdeš,pozor, ať ho nezašlápneš. To by potom plakalacelá šnečí rodina.
Břízka
Vyrostla břízka na poli,
samotinká, spanilá,
větvemi zdraví topoly,
co k ránu v dáli viděla.
Marjánka
Ve mlýnici pšenice,
voda v řece vesele skáče,
na dvorku běhají slepice,
Marjánka z okénka hledí a pláče.
Tiché volání
Jsem hlas vánku
co ovívá tvou tvář
ale ty mě neslyšíš.
Jsem květ heřmánku
Pohádka o semínku
Bylo jedno malé semínko. Jen tak si leželo v trávě a čekalo, až zaprší. Pak se přihnal mráček, upustil pár deštivých slziček a to malé semínko se vsáklo do hlíny. Jednoho dne z něho vyrostla krásná květinka - to je moje maminka.
Motýlková
Kapička rosy v sluneční radosti
jak zrcadlo třpytí se,
motýlek v trávě dělá si starosti,
už hodně dlouho - vzhlíží se.
Útěcha
Pár drobečků chleba v sáčku,
nad hlavou ptáčka vyhlíží
co hledá sousto do zobáčku,
smutněstromy prohlíží.
Javorová panenka
Čas podzimu zas vládne,
příroda ke spánku se chystá,
léta síla pomalu slábne,
vítr mi píseň do uší hvízdá.
Jabloňová
Když vidím květy jabloní,
když přijde krásný jara čas,
zvonky mi v srdci zazvoní
a zdáli slyším něčí hlas,