NETYPICKY S ROGALEM

Jakožto náruživí domácí kutil jsem se jednoho dne rozhodl sestavit si rogalo. Plánek i vše potřebné jsem sehnal a sestrojování mohlo začít. Poněkud mne zaskočila velikost křídel rogala, ale po otevření okna v obývacím pokoji jsem po několik dní a nocí zakopával jen o jedno z křídel. Další problém bylo najít vhodnou sedačku. Na návodu mne sedačka připomínala tu, která se nachází v tramvajích. Půlnoční výlet do vozovny byl sice poněkud dramatický, ale úspěšný.
   Na podvozek jsem použil kola ze svého automobilu a dokonce všechna čtyři, i když v návodu byla vyobrazena jen tři. Mně to však nevadilo. Mít o kolo více není přeci na škodu. Trochu byl problém s motorem, který jsem vymontoval s motorky. Nějak mi do zadní části rogala nepasoval, ale já ho tam nakonec narval i s výfukem. Letmý pohled na rogalo prozrazoval, že mu něco chybí. Byla to vrtule. A tak následovala další noční dobrodružná výprava, tentokráte na místní letiště pana Vrtulky. Pro jistotu jsem přitáhl domu hned tři vrtule, ale trvalo mi několik hodin, než se mi podařilo zpříčené vrtule dostat z výtahové kabiny. Námaha to však nebyla zbytečná.
  Celý nedočkavý jsem po několikadenních úpravách motoru i nasazování vrtule konečně usedl na sedačku a nastartoval motor. Nebyl to však moc dobrý nápad zkoušet rogalo v bytě. Vrtule se roztočila a k mému překvapení se prolétla po obýváku, rozbila vitrínky, pokusila se mne skalpovat, načež odlétla oknem ven. Mne to nikterak neodradilo a namontoval jsem další vrtuli. Ta už neodlétla, ale z nějakého důvodu nebyla k zastavení. Motor také nešel vypnout, tudíž jsem nadávajícím sousedům daroval sluchátka proti hluku. Když konečně došlo palivo, tak jsem si nejenom sundal sluchátka, ale též i plynovou masku, protože byt byl zamořen zplodinami z výfuku.
  Když konečně nastal den k vyzkoušení rogala, tak jsem si uvědomil, že bude trochu problém jej dostat z bytu na střechu panelového domu, z něhož jsem chtěl odstartovat. Dalo mi to dost práci jej rozložit a postupně přemístit na střechu. Neodradila mne ani ta skutečnost, že při převážení těžké části rogala, se výtahová kabina velkou rychlostí přemístila do sklepa.
  Po složení rogala a nastartování motoru jsem se rozjel po střeše. Rozjezd vypadal nadějně, ale jen do toho okamžiku, než se přede mnou objevil obří televizní satelit pana Telky. Na něho prý chytal i televizní programy mimozemských civilizací. No, rána to byla velká a bylo mi jasné, že se majitel satelitu brzo dostaví na střechu. A také vzápětí přiběhl, přičemž se tvářil, jakoby mu přestaly fungovat všechny televize, co měl doma.
„Jste mi přerušil přímý přenos z mistrovství mléčné dráhy!“ rozkřikl se na mne.
„Tak to je mi líto. Ale výsledek se přeci dozvíte ve večerních zprávách, ne,“ řekl jsem mu.
„V jakých!?“ vykřikl.
„Aha. V našich asi ne, co.“
Pan Telka se rozkřikl a já jsem rychle opět nastartoval motor, přičemž se za rogalem vytvořil obří mrak černého kouře. V něm běžící soused zcela zmizel a křičení se změnilo v kašlání. O chvíli později se mi podařilo vzlétnout a celý panelák se vzápětí zahalil do neproniknutelného dýmu. Já se však zcela soustředil na let. Ten za okamžik počal být problematický, protože mi neuniklo, že vrtule předhonila rogalo. Pak se ozvalo v motoru několik velkých ran. Když mi výfuk dopadl na klín, bylo mně jasné, že jde do tuhého. Pokus o nouzové přistání se sice podobal pádu, ale po dopadu na všechny čtyři kola jsem si oddechl. Když se rogalo už bez kol zastavilo a kouř se rozplynul, tak jsem zjistil, že se nacházím uprostřed stadionu, na němž probíhají atletické závody. Pocit, že jsem je trochu narušil byl správný. Všude kolem pobíhali naštvaní sportovci, pořadatelé i diváci. Za chvíli se pozornost všech soustředila na mne. A tak jsem se před nimi dal na rychlý útěk hlavní branou ze stadionu, načež to vypadalo jako po startu maratonu.