Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠepot
Autor
Lúmenn
Když jsem tohle napsala, byla jsem šťastná. Ale každé štěstí je pomíjivé...
Odložená
na prahu věčnosti,
někým, kdo nazýval se
králem.
Snad králem temnoty
či králem palčivého ohně,
králem slz pod závojem stínu,
králem bolesti a černých pavučin.
Opuštěná,
ležela jsem
v kaluži vlastních výčitek,
obklopená
stíny snů a střípky
z minulého bytí,
vzdáleného víc
než kometa věčné blaženosti
na bílém nebi
proti věži z černého kamene.
A přišel.
Také si říkal král,
král bílý jako čajové růže,
ve váze na stolku,
kam celý den svítí slunce.
Král světla,
jako zahrada plná útlých bříz.
Král mého úsměvu,
který se objevil na bledé tváři,
tak náhle,
jako uschla slza,
nad rozpáleným plamenem.
Král mého žití, který mi daroval,
jen své srdce
a já je sevřela ve svých dlaních.
Děkuji, šeptám