Prosebník

Znovu se hlásí o slovo,

já,básník-poeta.

S výhledem na rue Baudoin,

tiše píši poselství.

Pod palbou kouře udolán

tu mistr - já - tiše sní.

Směs francouzského šarmu

způsobila to,čeho jsem se bál.

Projel jsem tolik měst

-Benátky, Řím ,Záhřeb a Varnu,

na kopci s výhledem stál,

avšak zde jen pár kroků

a Francii jsem miloval.

Cihlové domy,setmělá ulice,

obchody zavřeny, jen květinářka

ještě bdí,

pocitů v mžiku tisíce

při vyslovení věty:

Je parle francais petit...

Nasávám vlhký vzduch,

cigareta zhasla,

splácím nevědomý dluh,

v němž duše se hambou třásla.

Tisíce uliček ukázalo tvář,

mé tiché kroky doufají,

že za pár let tu budu zas.

Francie, to je můj sen,

za nějž bojuji potem i slzami,

krev často drásá se ven

a křeče přežívají mezi půlkami.

S výhledem na rue Baudoin,

teď já už vím,

že všechno, co odteď udělám,

nebude jen můj stín...

Tot můj prosebník,

co žije svým vlastním životem,

sepsal jej básník, poeta a tanečník...