Mission

kolikrat denne zazivame konec sveta? a kolikrat jsme ho nevedomky minuli? kolikrat nam to jeste projde?

Dobry den. Klidne mi muzete rikat kapitan Mission, jestli chcete. Tohle je muj pribeh, a jestli na to mate nervy, tak si ho muzete poslechnout. Neni to pribeh jak z televize. Chybi v nem happyend a toho nasili je v nem taky az az. A taky bych vas mel varovat - je to hodne divnej pribeh. Zacina jednoho listopadovyho rana, byl to myslim ctvrtek, a venku prselo. Muzete namitnout, ze to se stava casto, zvlast kdyz je ctvrtek a listopad k tomu, ale nedejte se zmast. Tenhle dest byl totiz hodne zvlastni. Nebo jste uz zazili, aby z nebe prsela krev? Nevim jak vy, ale ja ne. Normalne bych se takovy abnormalitce podivil, sel bych si dal svoji cestou (pravda, s destnikem a poradnyma botama), ale co cert nechtel. Nasi mili zastupci, a to myslim ty opravdu hodne vysoko postavene, se lekli a vyhlasili mimoradnou pohotovost, stupen nula, cervene majaky, elektrina na pridel, vsichni muzi do zbrane a ty ostatni srandy k tomu. Ja vim, ze nekteri, vlastne vsichni, kamosi tvrdi, ze jsem paranoik. Uznavam, ze neni normalni, mit doma v kazdem pokoji hasici pristroj, ve sklepe zalozni diesel-agregat na vyrobu elektriny a v horach mensi sobestacnou a velice dobre opevnenou chatu, ktera vypada spis jako pevnost. Jenze ja vzdycky rikal, ze se to vsechno bude hodit, a ted, zda se, doslo na ma slova. Uz jsem chystal v garazi auto na cestu (vojensky dzip, fungl novy, stejne jako vetsina me vystroje primo z vojenskeho skladu), kdyz zazvonil v obyvaku telefon. Asi jsem ho nemel zvedat. Urcite ne. Mila armada si vzpomnela na sveho kapitana v zaloze Missiona. Vazeny pane kapitane, hodte se do gala, pred domem na vas ceka drozka. P. S. : Zubni kartacek s sebou. Mozna se ptate, proc se armada tolik zajimala o jednoho lehce paranoidniho kapitana v zaloze. O. K., mate na to pravo, a krome toho, ted uz je to jedno. Nechci se chlubit, ale kdysi jsem byl dobrej. Proklate dobrej. Pocitacovych specialistu s sirokym zaberem neni zas az tak moc. Takovych, kteri shodi system na nekolika sitich najednou a hned pote si hraji na hodne techniky v bezvyznamne firmicce kdesi na predmesti. I kdyz ja vetsinou stal na te druhe strane a spis chranil nez nicil, ale to byla otazka prilezitosti. Umel jsem oboji stejne dobre. Ale jeste min je tech, kteri tohle vsechno umi a k tomu maji odborny vojensky vycvik v oboru "specialista." Podle tech nahore dokonala kombinace pro novou generaci vojaku. Rikali nam Army2000, armada druheho tisicileti. Par let jsem tam vydrzel, ale pak jsem, jako vetsina ostatnich, vypadl pryc. Tem panum nedoslo, ze lide jako my jsme spis anarchiste nez vojaci a ze potrebujeme jedine: volnost. Par mych kamosu skoncilo jako teroristi, ja se drzel na volne noze a doufal, ze od toho vseho budu mit pokoj. Ach jo. Clovek mini, osud meni. Takze jsem si sbalil kartacek a destnik, velkou polni na zada, a, svete div se, pred barakem stalo napadne nenapadny auto, v nem chlapek s bouchackou a rika: "Vitejte na palube, kapitane. Ted se drzte, pojedem z kopce, protoze strejda Sam na nas netrpelive ceka." A nez domluvil, tak uz se ritil rannim mestem, kalil to jako ja zamlada, zatimco sterace trpelive stiraly krev z okna, ktery tam nahore musela byt poradna cisterna. No, nebudu vas napinat, po pulhodinove jizde jsme za skripeni brzd a zdeseneho uskakovani kolemstojicich zastavili u "nejmenovane vojenske zakladny, Massachuttes." Jakysi desatnik, chudak ani netusil, co se to okolo nej deje, me vedl nekonecnyma betonovyma chodbama. A tam na konci, nejspis kousek od zhavyho jadra maticky Zeme, v pseudo-pohodlny pracovne, typickym pribytku vojaka z povolani, cekal plukovnik Rammstein. Jen se na mne koukl a bylo mi jasny, co mi chce rict. Presne tyhle kecy jsem na armade nesnasel. "Kapitane Missione, urcite vite, proc jsme vas povolali zpatky. Tam venku se deje neco divnyho a vy budete v tymu, ktery tomu prijde na kloub. Ano?" "Ten tym. Vsichni prosli Army2000?" Plukovnik zrudl, asi to byla dobre mirena otazka. Ale ja to myslel normalne, no vazne! "Bohuzel. Projekt Army2000 byl rozpusten par let po vasem odchodu. Kvuli nespolehlivosti klicovych pracovniku, dalo by se rici. Vy vite, co tim myslim. Tenhle tym je slozen z ruznych odborniku, vetsinou nevojaku. Vas vycvik nema nikdo, ale vsichni prave prochazeji intenzivnim kursem. Ale to vas nemusi zajimat. Doufame, ze tato mise bude ciste vedecka a vy mate na starosti pouze zajisteni a udrzeni komunikace. Za vsech podminek. Odchod!" No to jsem to zase chytl, Kristova noho. Chudak kapitan Mission uprostred (urcite) obrylenych, obtloustlych vedcu, kteri na otazku "Co jste mel k snidani" vychrli padesat tisic chemickych vzorecku. Proste jak stupidni americkej akcni film. Ty ja zboznuju. Odpoledne byl strucny briefing, rekli bychom my vojaci. Jak se k memu udivu ukazalo, vedatori byli mladi, plni energie a originalnich napadu. Starsi, pry serioznejsi veliciny vedeckeho sveta zustaly zalezle u svych krbu a delaly mrtve brouky. Zato jejich mladsi kolegove srseli nadsenim, odhodlanim a verili, ze to vyresi. Tak si myslim, ze to mohlo byt horsi. Jako "odbornik pres komunikace" jsem je nechal, at si lamou hlavu a (konecne) se rozhledl po siti. Blahoslavena Kristova noho! Tak takovej chaos jsem nevidel, ani nepamatuju. Vetsina uzlu zahlcena, to jak se plebs snazil zjistit, co se venku deje. Na chvilku jsem se napich' na par konferenci a tam jsem si vyslechl spoustu teorii na tema "krvavy dest": 1) Muze za to X-ty potomek Cingischana 2) Armageddon se blizi. Vojenske radary zachytily u Jupitera ctyri jezdce z Apokalypsy a Americani se je snazi sestrelit. 3) Nekdo se snazi podriznout Boha a moc mu to nejde. 4) Proc to proste nekdo nevypne?? atd... Musim uznat, ze po tomhle jsem byl ochotnej uverit vsemu, co nasi vedci vymysli, horsi uz to byt nemuze. A aby rec nestala, zasel jsem se za nima podivat a sdelit jim vysledky verejnyho mineni. Chvili se zajmem poslouchali a pak jsme se tomu spolecne zasmali. Oni sami zadnou teorii nastesti nemeli, pouze plan. Po cele Zemekouli probehne mereni "vydatnosti srazek" a pak se uvidi. Dovedete si to predstavit? Vsude probiha mereni, vzduchem a po dratech litaji tisice udaju a nekdo to pro nase vedce bude muset dat dohromady. Ojoj, kapitane, ceka te dlouha noc. A tak zatimco zbytek tymu relaxoval a sbiral sily na dalsi den, zabavil jsem veskery cas na jedny proklate rychly armadni masine a zacal jsem davat dohromady tu nejvetsi databazi, jakou jsem kdy videl. Prvni slunecni paprsky se marne pokousely prodrat se skrz krvave kapky, kdyz jsem si nechal vyjet prvni graf. Vypadalo to, ze nejvetsi spad krve (kdosi mezitim zjistil, ze to krev neni, ani cokoliv podobnyho. Ale co to bylo, to nikdo zjistit nedokazal. A tak se tomu dal rikalo krev) je kdesi v oblasti Filipin. A tak jsem sel seznamit ostatni s vysledkem celonocniho snazeni. Ani moc nedebatovali, na dalsim se shodli okamzite: Letime na Filipiny. Nu, proc ne. Tak jsem sel sehnat vojensky special s nejvyssi prioritou na vsech vojenskych a civilnich letistich, coz byla docela sranda, protoze v tomhle pocasi toho moc ve vzduchu nebylo a potom jsem si sbalil plavky s rucnikem a sel vysvetlit pilotovi novou trasu. Prisaham, ten vylet na Filipiny bylo to nejhorsi, co jsem kdy zazil. Vetsina letu probehla klidne, vedci se bavili matematickymi vtipy, ja jsem s druhym pilotem nadaval na armadu (pravda, kdyz zjistil, ze jsem byl u Army2000, tak zacal byt trochu nervozni. Kdysi se rikalo, ze kde jsme my, tam jsou hodne velke potize. Taky nam rikali "protipruserovy tablety"). Ale jinak byla pohoda. Par minut pred Filipinama zacal prvni pilot panikarit a zavolal kolegu. Ten pak zavolal mne. Prvni pilot sedel v kabine a upiral oci na budiky a obrazovky. Druhy se nahlas modlil. Mel proc. Za mlada jsem prodelal mensi pilotni vycvik, takze toreticky bych mel odletet se vsim, co ma dve kridla a silnej motor. Prakticky to bylo mnohem horsi, ale aspon jsem se vyznal. Takze mi bylo jasny, co se deje. Tornado. Proklate velky tornado. A my jsme byli nekde uvnitr. Ale je tu problem. Do tornada se neda vletet jen tak. To by si toho vsichni zatracene vsimli. Prvni pilot, jako by mi cetl myslenky, se otocil a povida: "Jsem blazen. Nejdriv relativne hezky pocasi a potom tohle. Znicehonic. Ja jsem se musel zblaznit. Mozna to udrzim ve vzduchu pul hodiny, mozna pul minuty. Co s tim, kapitane?" "O.K., cece, ty na to mas. Udrz tuhle kraksnu nahore a strejda Sam ti koupi novy trenky. Ja jdu zatim uklidnit pany vedce. Jasny?" Pilot se usmal a kejvl hlavou. "O.K., kapitane. Co bych neudelal pro novy trencle?!" Jeste jednou se zazubil a pak se soustredil na budiky a ty dalsi srandicky okolo. Ja jsem zasel za zbytkem tymu a sdelil jim, v jaky jsme situaci. To jeste prezili. Pak jsem jim chtel ukazat, jak se zapina padak. To neprezil nikdo. Zrovna, kdyz jsem zapinal posledni prezku, tak to bouchlo. Letadlo se rozlozilo jak japonsky origami. Chvili jsme krouzili ve vzduchu a pak tornado zmizelo. Potom jsme padali a padali. Jedinej problem byl v tom, ze jenom ja a piloti jsme meli padaky.Chvili jsme se vznaseli jak podzimni chmyri a pak jsme zamirili k malemu ostruvku. Prezil jsem jenom ja. Druhyho pilota sezrali pri dopadu zraloci, prvni zemrel predevcirem na vnitrni zraneni. Asi ho v tom tornadu neco poradne majzlo. Lezel na plazi a pomalu umiral. "Kapitane, ty trenky... Asi je nedostanu, co?" "Treba strejda Sam udela vyjimku, uvidis." Pak jsem ho pohrbil. Predevcirem prestala prset krev. Na ostrove nikdo nezije. Snazil jsem se pouzit nouzovou vysilacku, ale nikoho jsem neslysel. Kdyz jsem se vcera poprve dival na hvezdy, nevidel jsem ani jedno letadlo, ani jednu druzici. Mozna to tornado bylo jenom soucasti konce lidstva. Jestli je to pravda, tak jsem prezil jenom ja, kapitan Mission. Vsechno tomu nasvedcuje. Tenhle rok vybuduju na ostrove provizorni obydli a postavim si neco, co plave. Mam ostrej nuz a spoustu dreva, tak se mi to snad podari. Pristi rok vypluju na more, hledat Evu.

---