Ztracený život

Byl jsem zrozen tak náhle,

když prošel jsem vrátky,

ach, škody se budou jevit tak rozsáhle.

Ó, srdce, proč má ústa touží

po sladkém mléku Tvé matky?

Kde, ale kde můžu jako dítě slavit svátky,

když ne se svou rodinou,

mezi tou městskou spodinou.

Ó, srdce, proč má ústa touží

po nakyslé šťávě Tvé matky?

Změna je život, říkávali nám,

mění se rychle jak padající kapky,

zřejmě proto se cítím tak sám.

Ó, srdce, proč má ústa touží

po třpytivých slzách Tvé matky?

Vzrušovaly mě ty její podpatky,

ach, proč jen jsi s tím začala,

když v dospělosti jsi mě mačkala?

Ó, srdce, proč má ústa touží

po rudé krvi Tvé matky?

Starý, seschlý jsem teď nyní,

s osudem podepsal jsem pakty.

A co teď? Jenom mě viní.

Ó, srdce, proč má ústa touží

po zpěněných slinách Tvé matky?

Rány osudu dopadaly jako facky,

mé ideje se rozplynuly jak mrak

a má smrt patří jenom pro soumrak.

Ó, srdce, proč má ústa touží

po chuti hniloby mé matky?