Černý humor sudiček

Otevřela oči. Ten sen se jí zdál znova. Povzdychla si. Takový zvláštní sen, pomyslela si. Ale  jen kdyby o něm věděla více. Teď by mohla bez informací akorát zjistit, že by měla znovu usnout. Tato myšlenka ji však překvapila a začala se ji věnovat. Pokývala hlavou v údivu. Co by se vlastně stalo, kdyby usnula? Zdál by se ji ten sen znovu, či ne? Už párkrát se to stalo. Měla by se zeptat ráno učitele na tuto věc… Ale ráno je až ráno. Co teď?

            Hodiny pomalu tikaly a minuty odbíhaly v zadumaném tichu. Právě při myšlence o znovuzvolení třídní miss a o klucích z její třídy si vzpomněla, co měla za problém. Sen. Spánek.

            Rychle zamrkala očima, aby zabránila slzám. Ještě že je slušná holka, jinak by začala nadávat. Podívala se na hodiny. Je už po půlnoci, vykřikla v duchu vyděšeně. Začala se převracet v posteli, aby si našla pohodlné místo na spaní. Po pár chvílích se uklidnila. V naprostém tichu se čas vlekl dál.

            Z ničeho nic začala mlátit hlavou do polštáře. Z jejích úst posléze vycházel chrčivý zvuk, který se pomalu roznášel do okolí. Když k tomu přidala i pronikavé ječení, v předsíní se rozsvítila světla. Její matka v županu vtrhla do pokoje v době, kdy dívenka přestávala ječet. Jakmile ji ale její matka uviděla na zemi škubat tělem, začala křičet.

Uplakaný pár čekal se zadrženým dechem v nemocnici. Otevřely se naproti nim dveře z nichž vyšel se smutným výrazem doktor.

„Ten záchvat nepřežila…“