Velký muž kráčí krajinou - Vode mě

aj ty...doufám,že ten stop žadnou slečnu neusmrtil.hihihi

dobře vystižený pocit. Taky mi někdy patří svět - celkem bez ohledu na okolnosti. tip. Olí

dyt rozdavat muzes svobodne dal i Ty..., zena o tom nemusi nic vedet, ja ji to rozhodne nepovim :-))

Pane, ve vás je něco... něco... něco dost slané kdo chce letět, musí letět, nezastavovat, i kdyby se holky u cest umávaly a přece, když víme, co víme, co říkaj, co si myslej, je to, jako by se v letu stálo a vstoje letělo jenže ani o tom to není * (za "až budu velkej", za ten pocit, co známe, nedá se říct, ale je tu, za nepřiznaně zjevnej smutek, co nebolí)

Pro k. (z malého k. velké K.): Taky znáš ten pocit osvícení, kdy si najednou uvědomíš dost věcí a pozoruješ se jakoby zvenku a vidíš souvislosti? Něco podobnýho jako když se slyšíš z kazeťáku a říkáš si "Ne tohle, není můj hlas." No a pak si řekneš "Není tak špatnej, je můj a mám ho rád." Tahle věc (Velký muž) byla původně psaná pro a o jednom mým kamáradovi, ale vidím, že je tam toho hodně i o mně. Na určitý místo na zádech si taky v životě nesáhneš a musí to udělat někdo jinej.

odpověď "znám" tě nepřekvapí znám i tu druhou zkušenost, jen pozměněnou, když někdo jinému vysvětloval, o čem je to, co jsem shodou okolností psala já... a vyčet věci, co tam narvalo podvědomí, bez mého souhlasu... sebezpytně jsem došla do místa, ze kterého to všechno mohlo pocházet - a bylo to tam zjevné a žárné Přijde mi, že pozorováním druhých se dozvídáme o sobě - možná to je i někým vyslovená pravda?