Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebe, peklo, ráj VI (15. 3. 2004 - 31. 3. 2004)
Autor
clovrdka
Po dlouhé době, ale přeci... :-) Obrazová dokumentace na www.olllie.info
* Ve středu jsme úspěšně představili s Tomem a Katkou svou první prezentaci v angličtině. Podařil se mi takový drobný přeřek, kdy jsem na Katčinu otázku, co vše říct a neříct o Teplicích, prohlásila, ať řekne jen, kde „Ležice teplej“ (pozn. mělo to být „Teplice ležej“ hov.). Někteří švédští studenti asi nepobrali, že když na kurz s nimi chodí i zahraniční studenti, kteří švédsky neumí, tak že by své závěrečné prezentace (mimochodem na velmi zajímavá témata) měli udělat v angličtině. Asi dvě skupinky byly schopny říci prezentaci v angličtině jen tak z patra. Tak jsme si poslechli pár prezentací na téma využití přírodních zdrojů ve švédštině, kde jsme byli schopni identifikovat leda tak název města…
* V neděli se vydávám spolu s šesticí našich kluků a zbytkem autobusu mezinárodních studentů na výlet do Oslo. Než vyrážíme na trajekt, strávíme pět hodin ve městě Helsingborg. První místo, kam se jdeme podívat, je místní kino či dům kultury, kde ve vstupním prostoru mají výstavu tetování. Pak bloumáme bezcílně městem a vyjdeme k věži, kterou nám zavřou těsně před nosem. Je ale odtud hezký výhled na město a na moře, odkud jezdí každých 20 minut trajekty do 4 km vzdáleného Dánska. Ve městě nic moc k vidění není a navíc poprchává, a tak se pak během posledních dvou hodin do odjezdu autobusu ke trajektu slézají všichni v místním McDonald´s.
* Při čekání na trajekt v terminálu vyplňujeme jedné německé kolegyni dotazník na kurz Intercultural Communication o našich prvních dojmech ve Švédsku a postřezích odsud. Po necelé hodině čekání dorazí v sedm večer trajekt Pearl of Scandinavia z Kodaně (DK), kam nastoupíme plni očekávání. Do Oslo dorazíme příští den v devět ráno. Polovinu cesty se trajekt neskutečně klátí ze strany na stranu, což je nejen pro ležení na posteli docela nepohodlné zvlášť v případě, že postel je kolmá na směr jízdy.
* V Oslo se rozhodneme podívat na místo, kde je skokanský můstek, na kterém se odehrála část ZOH 1994. Při této příležitosti využijeme místní městské dopravy, konkrétně metra. Když před trafikou přemítáme, jaký lístek si koupíme, přistoupí k nám jakási paní (děsně zmalovaná, ale česky hovořící) a diví se, kde ti Češi všude nejsou… Dá nám krátkou instruktáž, jakou linkou metra se dostat k onomu slavnému můstku. Po dlouhých peripetiích s pořízením lístku (pozn. red. denní lístek na MHD v Oslo stojí 55 NOK, 1NOK=3,9CZK) a najitím vchodu do metra se ocitáme pod zemí a neskutečně dlouhou dobu pátráme, jak to zde chodí. Nakonec mi to nedá, a tak se vydávám s naším sňatkovým podvodníkem do budky u vchodu do metra pozeptat se kudy kam. Na jedné koleji zde jezdí více tras do různých koutů města. Metro je takové neosobní a neudržované, a tak nostalgicky vzpomeneme na nedávno zatopené pražské metro, kde se něco podobného stát nemůže. Faktem je, že v Oslo se metrem člověk dostane téměř všude, kdežto v matičce stověžaté je metro jen v centru města. Dost často tu metro jezdí na povrchu zemském. U můstku je to jak na německém zájezdu, kam jezdí dost autobusů plných důchodců. Je odsud naprosto překrásný výhled na město, čímž se kocháme neskutečně dlouhou dobu a pak si užijeme i zpáteční jízdu metrem.
* Po zážitcích z můstku se vydáváme do Vigelandsparken, což je nejnavštěvovanější atrakce ve městě, kterou ročně navštíví milion turistů. Je tu na 200 soch od Gustava Vigelanda. Všechny sochy znázorňují artistické kreace mužů a žen, jak je příroda stvořila, údajně s cenným lidským poselstvím. Po procházce parkem vyrazíme do centra, kde se zajdeme podívat k Royal Palace, kde nás nejvíce zaujmou budky hlídajících vojáků vybavené telefonem. Jako takové je Oslo docela nezajímavé a není tu nic, co by mě zaujalo na tolik, že by mi to bralo dech. Nenašla jsem zde nic takového jako tajuplné uzounké uličky, Karlův most a Kampu v Praze nebo Big Ben spolu s Tower Bridge v Londýně. Možná je to dané i nepřízní počasí a krátkým časem do odjezdu trajektu zpět, kdy tu člověk strávil sotva sedm hodin, těžko říct… Cesta z Norska zpět do Švédska proběhla na rozdíl od té první klidně, a tak všichni dospávají dvě probdělé a prohýřené noci cestou autobusem z Helsingborgu do Kristianstadu.