Bůh

Narodila se hluchá a slepá.
Nepoznala vůni růže.
Neochutnala medu ani soli.
Nevěděla, co jsou to barvy.
Dotek vnímala jako vůli universa
nedopřát jí pohybu dál.
Její svět se vešel do malé místnosti.
Tak malé, že když vstala,
cítila šustění jejích vlasů o nízký strop.
Její mysl byla zakrnělá.
A přeci se do ní -- v její šílenosti -- vešel celý vesmír.

Byla plná rostodivných věcí různých tvarů.
Nevěděla nic o vnějším světě, ale ten její byl naprosto
dokonalý a promyšlený.
Byly v něm celé galaxie, planety, předměty prapodivně vzhlížející
k okolním chaoticky se pohybujícím věcem.

Těm předmětům nedávala jména. Prostě tu byly.
Občas se některé srazily a zanikly,
nebo se rozpadly na několik dalších předmětů ještě podivnějších tvarů.

Zabarvení jejich odpovídalo povaze a náladě těch věcí.
Někdy se zdálo, že je to jen shluk barvy bez toho aby ta
barva na něčem byla, jindy zas strohý tvar neměl žádnou
barvu, přesto bylo jasné, že tam je.
Někdy se zdálo, jako by tam na chvíli nebyl, ale pak se zas
objevil a dal to najevo srážkou. Někdy z ní jen vyprsklo trochu
barvy, jindy se zdálo jako by se ty předměty vyměnily a letěli
dál, nebo z nich vzniklo něco nového.

Nebylo tu nic nemožné. Ten svět měla naprosto pod kontrolou.
Její vůli se podmanilo vše. Jen Ona byla Bůh.

Z počátku nebylo nic. Pak jí to ale napadlo.
Vytvořila obrovskou kouli nezměrných rozměrů.
Byla si jistá, že je to její tajemství a nic a nikdo nezjistí
s určitostí jak dalekosáhlé důsledky to má.
V ní vytvořila malou blištivou kuličku, nepatrné zrnko prachu,
co se blyštila všemi barvami. Byla středem, počátkem a koncem,
ale zatím byla neměnná.
Natáhla hustou síť neviditelných vláken, které se spojovaly
ve středu toho zrnka a vedly ke stěně koule obrovské.
Když si byla jistá, že je vše správně, zatáhla za jeden provázek
a vše se dalo nezvratně do pohybu.
Ale běda! jedna nitka se přetrhla a pak další a další...

Pozorovala skázu singularity -- řetěz rozptylování zrnka pylu
do prostoru. Viděla, jak se vše začíná točit a rozštěpovat
a shlukovat, jako by právě zapla obrovský vysavač, začalo se to
všechno bortit...

Ale některé nitky přeci jen zůstaly. Vedly od stěny ke stěně a
ve středu se spojovaly a vířily tam, vytvářely prazvláštní obrazce.
Neustále do sebe narážely a odrážely se, ale to vlastně dělají i teď.

V chaotickém víru se rozptýlené částečky slepovaly na šňůrkách
a pomalu se rozpínaly a krůček po krůčku se blíží ke stěně velké koule.
Vznikaly shluky částeček a nepatrné víry, které strhávaly malilinké
částečky. Ty pak krouží kolem těch větších a může se stát, že kolem
nich krouží ještě menší a kolem nich...

Bylo záhadné, že kdyby jste rozpůlili velkou kouli na poloviny,
nerozeznali byste, která je která. Byly naprosto symetrické...
Až na vyjímku

Všechna vlákna se přetrhla ve středu, ale jedno se utrhlo
na jedné straně od stěny. Sakra! Tohle se už nikdy
do singularity nevrátí, to už sama nespraví...

Dlouho meditovala a co se děje s koulí jí nezajímalo.
Přemýšlela jak to vlákno spravit. Věděla, že do té koule dala
všechnu svoji sílu a jediné, co mohla, bylo zpřesňovat pravidla
jejího nového vesmíru.

Věděla, že ten zásah nemůže udělat sama a tak
musela najít řešení, které vyplyne z nových pravidel.
Tak vytvořila atomy. Rozdělila vše hmotné na neurčité pudinkové
koule s rozinkami, které směšují vlastnosti hmoty a energie a
smějí spolu vytvářet makra -- molekuly. Byla to těžká práce a
neměla na ni moc času, protože jakmile se první zrnko prachu dotkne
velké koule, odrazí se a nastává druhá fáze vesmíru, kdy se zase má
setkat vše v singularitě, ale teď to takhle nebude...

Tak Bůh začala počítat. Dopočítala se, že teď už nic nestihne,
ale nastane neúplná singularita a nebude potřebovat tolik
energie na změny v uspořádání struktury hmoty. Těch pár
pudinků, co tam bude lítat se snad dá eliminovat, když zachová
úplné základy a principy na kterých to teď funguje. Takže teď
si dá Bůh voraz. Už jí to všechno lezlo krkem.
Vždyť to nebyla první hračka, kterou si udělala.
Ale byla to první hračka, kterou teď plně neovládala.
Osud -- její sluha -- jí zradil a teď je jí pánem.
Teď bude muset vymýšlet matematiku a fyziku a principy
a to všechno tak, aby nic netušilo, že nějaká Bůh je...