Podvečerní

Slunce,
červený létající balon
se tiše
snáší
k zemi.

Pomalu se
dotýká
horského
hřebenu
a mizí

Stíny kostelních věží
se
prodlužují

jsou tak
dlouhé

že vstupují
i do mého
nitra.

Jak je to
zvláštní
a podivné
nosit v sobě
ten
svíravý pocit.

Pánbůh rozehnal
beránky po obloze
a přikryl je
černou dekou
posetou hvězdami.

A v mé hlavě
se jako pes
za svým ocasem
pořád dokola
honí jen jedna
jediná myšlenka.

Kdepak teď jsi
a co
asi děláš?