Na chatě

Šel jsem si nakoupit potřebné věci k přežití, což znamenalo flašku vodky a kartón cigaret. Ne že já sám bych se považoval za nějakého městského opilce, ale jedině ve vodce jsem zatím našel to, co jsem opravdu hledal. S mou manželkou už pátým rokem vedu občanskou válku za svá práva a za své slovo, protože už nemám ve svém domě žádné a cokoliv řeknu, je jako když mluvím do větru, nebo házím hrách na zeď. Už několikrát jsem se snažil vzbouřit se proti té fúrii, ale bezvýsledně. Pokaždé se ohradila tím, že kdyby mě viděla moje matka, tak by se obracela v hrobě. To mě vždy dorazí a radši stáhnu ocas a zalezu do tmy jako nějakej pes. Jako by naše manželství ztratilo nějakou jiskru nebo co, ale říkám si, že nikdy není později zase najít. Říkal jsem si, jestli nepřestanu pít a kouřit, tak to se mnou jistě brzy sekne. Jel jsem na chalupu - své útočiště, kde mě nikdo nerušil a nic po mě nechtěl. Mám rád lesní vůni, vůni tak jasnou, jako žádná jiná a tak si říkám, že by nebylo od věci se projít. Vyšel jsem si, kam jinam než do lesa. Procházím les a dostávám se na okraj, kde les sousedí s rozsáhlými poly. Jak tak procházím pole, všimnu si , že zhruba uprostřed kus pole chybí a že ho vystřídalo trochu jiné políčko a trochu jiné rostlinky s pronikavější vůní a kolem nich radostně poskakují dva lidé. Byly to dva kluci asi sedmnáct let staří. Zajímalo mě, co tam mohou asi dělat, a tak jsem se schoval za kámen a sledoval, co se bude dít. Chlapci vytáhli jakýsi pytlík, do kterého dávali plody oné květiny, a když se zdálo, že jí mají dost, tak se z onoho místa vytratili, jako pára nad hrncem. Počkal jsem, až bude vzduch čistý a šel se podívat k rostlinám. Říkám si, proč si trošičku té "vzácné" rostlinky nevzít. A tak jsem vytáhl kapesník a plody si vzal. Než chlapci odešli, stihl jsem zaznamenat část rozhovoru, který pojednával o zpracování. Zaslechl jsem usušit - nepřesušit a kouřit. Rozběhl jsem se proto ke své chajdě, abych vyzkoušel, protože jsem od přírody zvědavej tvor, co to se mnou udělá. Usušil jsem podle rady "paličky" a nacpal je do dýmky po mém dědovi, která vysela hned nad krbem. Překlenul jsem bariéru strachu a potáhl si z dýmky. Nic. Říkám si, jestli jsem neučinil postup nějak špatně. Skouřil jsem první dýmku. Bez účinku. Nebudu si kazit plíce, už tak dosti zkažené od nikotinu, jakýmsi šmejdem a odhodil jsem dýmku v dáli. Dal jsem si tradičně panáka vodky a cigaretu. Nevěděl jsem, co se se mnou najednou děje, ale všechno mi připadalo nějak veselejší a hezčí. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Pociťoval jsem naprostou euforii a uvolnění. Přestávám kouřit a pít a začínám se věnovat úplně něčemu jinému. Našel jsem konečně to, co jsem doopravdy hledal.

                                                                                                                                                                                The End