pokora

Tam, kde staletí zalomilo své ruce v gotický oblouk, tam, kam světlo proniká jen vyumělkovanými těly světců, v příšeří na křižovatce, kde jsou vědci okouzleni, ale nevěří, tam zastavil se čas a pokora poklekla.Poklekla dobrovolně snad proto, že krátil se jí dech, snad proto, že je zmatena a přepadla ji bázeň, snad že je zhrzena nad sliby a hledá lázeň pro své nervy.Poklekla na šachovnici věků, snad její úděl není střelec, který měří úhlopříčky zadních vrátek nebo kůň černý, jenž skáče za roh, kdo ví.Teď tu klečí, tichá a pokorná a vedle stařenky medituje, dávno už v ní vyhasly vášně a oči přivykly neslané dietě, jakoby pod pažemi sepjatými v gotický oblouk pochopila smysl svého údělu. Mlčí tu v pietě. Tady se zastavil život narozením Krista, tady, kam světlo proniká jen vyumělkovanými těly světců, pokora sama tu klečí, v duši má tíseň. Tělo jí klečí, však duše nevěří.

---