Setkání

Nebe se rozednilo.

V posvátném tichu se rozevřely dlaně.

V těch chvílích přicházíš.

A já, hledající, příjmám tu nedočkavost.

V pozdních sluncích se otáčíš.

V očích náznaky tajných přání.

Vlny se tiší

   a řeky hledají směr v té zapomenuté zemi.

Proti proudu, tak nejistě.

Zvláštní a přitom tak upřímné pohlazení.

Odnikud.

To setkání trvalo stovky let

   a stále se navracelo do jedné chvíle.

Zrození.

Kdy se letící čas zastavil,

 nevyřčená slova byla vyslyšena

  a nekonečná pustina vydala svoje dary.

Pak se kruh uzavřel v poklidu naplnění.

Pomalu se odvracíš

   a záblesky čar a života mizí.

V té ztracené zemi

   na věky bloudící setkání náhle utichá.

Osamění.

Kolikrát ještě.