Písmák nezbytné věci
Lehni si vedle mě
kdekoli budeš, neotvírej dveře
A spočítej otázky
na všechny odpovědi, které nemáme
někdy dřív
jednoho letního dne
pár let zpátky
zeď mluvila k podlaze,
a ke koberci u dveří
ke konci; teď
mimo čas a uprostřed světla
odmítám zemřít
vzpomínám si na noc
kdy chyběla mi obloha
letním nocím
hledáme smysl ve spojnicích hvězd
ve vráskách stromů
v hladkosti kamenů
s rozumem
bez barev
není kudy jít
kde se zastavit
kolik ještě nocí vstávata krást vše
co je ve tvé vmé vcizí
otevřeným místům
mám se na pozoru, když sedím na otevřených místech
protože jsem obdařen všemi divy slunce
zmilosti tygra a chřestýše
mé staré sladké způsoby
Měsíční dívka
noc se probudila temnotou
šumící hloubkou padlých hvězd
všechny mé sny zmrzlé na kost
a na Měsíci
K prázdným místům
vpravo na mém polštáři
bezhlasně
k neutišení
do prázdna podobné
jsou rána; kdy vzduch stoupá vzhůru
zasažena ranním vzduchem
vplouváním
a přesným krokem
jistotou souznění
vlastníci noci
znám místa kde jsou i v létěchladné dny
kde zjara padá listí
a zima
nedýchá
Můj muž je ožrala (a Sparťan)
Můj muž je Sparťan.
On se tak tedy narodil, aspoň doufám .
Jinak by to bylo fákt dost divný, to vám povídám.
Vtruhle má neustále dva až tři oštěpy, několik tóg, škatuli bederních pásů a rudé nákolenky – do kterých jsme se halili, když na nás zpod rohoží táhlo.
Transformers 2 : Revenge Of The Director
(Prolog : Původně jsem toto dal pod Induanovu recenzi, ale tak seto rozjelo, žesnad obstojí icoby samostatná recenze. )
Induan dovolí, abych v úvodu volně parafrázoval jeden z jeho komentářů :
Jo, je to o hodně horší než jednička, rozhodně nedoporučuji skouknout.
Včera jsem mělmožnost vidět filmv předpremiéře. Dost jsem se na něj těšil - první díl se mi líbil až natolik, že jsem zakoupil originální dvoj-DVD.
svolávání barev
kde je ticho
nemusí být klid
někdy se vydáš na cestu
a nenajdeš nic
vyběleno žárem
další noc polykají otevřené oči
při vědomí
že spící žena vypadá po ránu nejkrásněji
když jsem tě viděl naposled
Víš, dnes ..
někdy si připadám jako zloděj
co ukradl víc než může pobrat
dech
beroucí modrou
ulévání ohně
někdy mám chuť sáhnout do plamene
nebo si nasypat do úst hrst soli
abych ještě něco cítil
všechny odstrčené věty
nebe je úsměv a polibek
zase tě přerůstají vlastní stíny
a je to dávno
co jsi viděla delfíny před přídí
srdce ze záplat
zapomínám na tvé svátky
někdo cizízatřpytil noc hvězdamitvé oči od deštěmožná víšproč se cítíš nejvolnějikdyž tě pevně držím
na koncích stínůbývá světla nejvíc
podél našich cestvysoké stromy
a na konci vidění
očima ti taje sníh
jak dokonalý tvar
cigaretového popela
pohled pevně upřený
na dno studny
Snížený práh bolestivosti
pořád zkouším lávu chytat rukama
a přizdobovat sní polední klid
jak moc je dost
dálkou násobené bolesti
K soumrakům ...
večerstéká vranám zkřídel
vočích se připozdívá
a ti psi budou zase štěkat celou noc
jsme jediní, co žijí naše životy
Jezdcům na bouřích
Nikdy jsem nebyl na Père Lachaise
musí tam být krásně
no, jen řekni
Chopin a Trujillo
K cestám
Na konci cesty od tebe ksobě
jsem se ohlédl
kzavření knihy méně než list
jak
K vlakům
Pojď, půjdeme se dívat na vlaky
vnotové osnově drátů proti obloze
přesně od mě ře ný
rytmus spojnic
Lavina (Landslide)
Vzal jsem svou lásku, vzal ji
a pohřbil
Zdolal jsem horu a rozhlédl se
a uviděl svůj odraz ve sněhu ležícím na kopcích
snad ještě ... někdy
Vítr stále fouká proti slunci
a ty si často cloníš oči
nejtěžší odpovědi bývají na mlčení
když vločky jsou výmluvou
Otisky
Vítr listím připíná dým
kmrakům
a já už zase ometám prach
zevzdušných zámků
Pohyblivé písky
Měsíc zháší deštěm
a já ti kradmo přiznávám
provizi ze vzpomínek
někde cestou jsem
jen někdy
když na mém těle
čárou hranic tvé jsou
ruce
a doteky oněmělé
Kroky stranou
Asi přežiju tuhle neděli
jako každou jinou
jen si tak mlčím na poplach
Zapomínám, když jsem bděl nad Sluncem
Neoblíbení autoři ?
Pod jedním příspěvkem jsem narazilmimoděk na fakt, že Lyryk má ve svých "Neoblíbených" minimálně 1 autora, který se s ním v minulosti střetl v kritice/diskuzi pod jeho (Lyrykovým) dílem.
Následně jsem na tuto skutečnost reagoval a Lyryk mi odpověděl.
Níže uvádím jak Lyrykovu , tak svoji (zkrácenou) reakci.
****************************************************************************
Motýli už nefrčí ...
Ach, slečno spanilá, přijměte pozvání
či snad vám možná všedností zavání.
Motýlů kolekcí již máte plný chrup
a vodpověď mi snad vyrazíte zub.
Všechny plánované útěky
Už máš slíbené všechny druhy
trestů smrti
jak jsi kradmo našlapovala
příliš blízko cizích snů
Zatmívání
Jsou dny, co mi nepatří
Kdy reaguji dobře na narážky
a nepátrám po snech
dobře touhou maskovaných
Zříceniny
Potkal jsem dívku
pod hradem Bezděz
zezadu ušla
zepředu - běs děs .
Jsou zakázaná znamení
Zase přeskakuješ časované miny dní
se zpožděním
a ze všech okrajů života házíš mince
se smíchem
Výprodej planých růží
Letní snědo-bílá
tak přesně padnoucí
čas
měřící jen po zvuk tvých kroků
Z léta přes podzim a do zimy
Spojeni touhou a důmyslným obcházením
pojmenování
krájíme noc na nestejné dílky
a sevřenými víčky zaháníme ráno
K tvářím
K hladinám ledově průhledným
(k nezaostření)
klamajícím o svých hloubkách
zůstanu stylově chladným
K pastím
Prostřílené průzory do mraků
tak sebejisté nevědomostí
neměnných pohybů
Vlastní hýčkaná zatmění víry
Cestou dolů
Pod dvěma slunci
v souhvězdí pih
hádě rozeklané
můj poslední hřích
Hodina mezi psem a vlkem
Klíče schované za trámy
a zrezivělé čekáním
všechna zřetelná šeptání
která jsi příliš hlasitě přeslechl
Dvě okna do letní noci
Posledních pramínků korálky
v dlani potají schovám
s vůní tvou
výměnou za dálky
Házení mincí
Potkáváme se na okrajích
a zdvořile si dáváme přednost
v krásné vyhlídce
u chatrných zábradlí
Vzpomínání na ohně
Jak je to dávno
kdy jsem večer po kině
před zrcadlem zkoušel kamennou tvář
Calverovi vústrety
Cesty kolem světa
Tak rychle prší dny
že osušit je není čas
a někdy zbývá jen jedno
nadechnutí kzastavení
Jouza a valuty
Prologue : Great Expectations
Jak každý ví - bez peněz do ciziny nelez. A platí to i pro cizinu tak blízkou, jakou se jeví být země našich družných slovanských bratov tábořících mezi Hodonínem a Užhorodem.
Jasné oko protřelého cestovatele se nejprve vypoulilo na webovou stránku nejvýhodnějších nákupních kursů tuzemských bank. Ejhle .
Dnes s tebou
Dnes jsem tě zahlédl
vúsměvu staré paní
které jsem dal přednost ve dveřích
Dnes jsi mě pohladila
Pokojík ve věži
Jsi jako princezna
zakletá ve věži
co sama sebe
zde střeží
Co všechno můžeš mít
Chuť rubínových třešní
utržených u červencové okresky
ze které se malinko kouřilo letní přeháňkou
Zvuk mámina tichého hlasu,
S několika věcmi
Sabsencí myšlenek
hledáš jakýkoliv důvod
pro pohyb obličejových svalů
Spocitem lháře
Ranní přání
Krásné ráno, princezno moje
ať ti mé stýskání vlétne do pokoje
schová se pod tvoji peřinu
a mě už netrápí ani vteřinu …
Směnné obchody
Tak přesně jsi vystřílela všechny své šípy
máčené v přeteklých pohárech pelyňku
Pevněji si přitáhnu kabát k tělu
a couvám ze tvého sněhobílého koberce
Pohled do slunce
Obrazce světla tě protknuly tisíci krystaly sněhové záře
nesmyslně přesvěcuješ nahé nebe
v mých očích
Slyším, že není bezpečné dívat se do slunce
Tvé oči
Díváš se na mě
vědoucně a smutně
a já tvé oči přikrývám mnoha slovy
Díváš se na mě
Pohled za tebou
Neohlížej se
tam, kde teď stojím,
už bude zase prázdno lidmi
Ne, neohlížej se
Až přijdeš ...
Jak slunce z mraků nad oblohou
zasvítí Tvé oči možná touhou
dotknout se mých snů potají
tam kde se s Tvými setkají.
S duhou
Osm barev duhy pošlu Ti
z velmi dlouhých představ
a příliš krátkých objetí
Když trochu místa zůstane
K přáním
Ve žlutých závějích zapomnětlivých stromů
v příslibu mlhy chci uvěřit tomu,
než hodinypřimknou ke svítání,
že mýlil se, kdo psal
Něco o létání
Nadechnout se a skočit
necítit škubnutí zařízlých lan
jež vázala rozvaha
se strachem
Andělé
Potkali jsme se vúterý venku na ulici. Nějaký čas jsme se neviděli a tak jsem ti řekl, že prohodíme pár slov a zajdeme na skleničku. Vblízkém denním baru jsi poručil dva bourbony a rozprávěli jsme o všem možném. Podnikáš a daří se ti obstojně.
Skládání
Kdybych tak směl
jen malinko umět
poskládat slovíčka
do rýmů, do vět
Myšlenkou
Zastřípek toho, co je víra
za kousek krásy, co neumírá
za ranní slunko, co nezebe
za jedny oči. pro Tebe
Strach
Bojíš se
Každou vteřinu, chvíli
uzdraví se, dojedu včas, uspěje
Strach střídá další
Důlek v polštáři
Rozednívalo se
obzor šednul do světla a pod oknem zacinkala ranní tramvaj
už jsi byla pryč.
Po špičkách se kradu do tvého pokoje a znesvěcuji tvé stopy.
Vzdalování
Co ztrácíš, nacházím
životem procházím
s ošatkou netopýrů.
Vejdeš-li, odcházím
Poslové
Studený déšť rozemlel zuby sněhu
zakousnutého do země
Kalnou stružkou celí jizvy zimy
Nezavírej okno
Konec dětství
Ne, neboj se
už nikdy nikomu neřeknu
"najdeš si někoho lepšího než jsem já"
už nikdy.
Svému horšímu já
Ze záblesků touhy skládáš si pestrou mozaiku snů
jako skládačku.
Světlo mizí, bojíš se jen
aby ten kdo skládanky boří