Jarnění

JARNĚNÍ

K vyprávění o jarnění si vyberu dub, dubové listy, později pochopíte proč. A ještě začnu podzimem, aby to nejlepší zůstalo nakonec. Každé roční období příroda šustí. Nejvíce na jaře v létě. Nejvíce šustí les, stromy, listy, možná i jehličky. Každý strom šustí jinak. Lípa zpěvně, dub majestátně, bříza vášnivě, topol vznešeně, osika rozjitřeně…Dub je krásný strom, ostatní stromy ovšem také. Život dubových listů začnu na podzim. Dubové listy nepadají na podzim až na jaře, chrání ptáčky, dělají jim bezpečný úkryt. Jiné listy najdeme na podzim po zemi, převalují se, vítr je fouká sem a tam, když jich je větší množství, je velká radost se v nich brodit, hlavně pro děti je to velká zábava. A podzimní listy jsou krásně barevné, ne ale dubové. Dubové drží za scvrklou stopku až do jara, zhnědnou, zkroutí se, šustí podzimem. Ani dravý severák je neutrhne, je to k podivu, stopka se zdá být tak slabá…A v zimě, v zimě je to krása, obalí je jinovatka, mrazík, obkrouží pravidelné kraje listu, pocukruje svou bílou krásou, jsou zabalené do mrazivě hebké peleríny.

Nadejde jaro a dubové listy stále staré, loňské šustí, nyní šustí nejvíc, jsou suché. Dub jako téměř poslední shazuje tyto hrdinské listy a nalévá pupeny k novému životu, sladce lepkavé jako nová láska, ostatní stromy již mladými světle zelenými lístky šustí, ševelí v jarním vánku, každý jinak, dle své velikosti, síly, povahy. Dub se k nim přidává. Jeho listy jsou větší, tužší, majestátnější, krásně pravidelně vykrajované, jak to umí jen příroda. Jarní list krásně uklidňuje. Zkuste se na něj v lese déle zadívat, na počasí nezáleží. Díváme se po lese, na utíkající potok i veverku. Málokdy na listy. Jsou zázračné stejně jako vše z přírody, nezaslouží si to. Tetelí se ve vánku, pevně drží na slabé stopce, krásně šustí, ať vane větřík, ať je skrápne déšť, pálí do nich silné jarní slunce. Můžeme pozorovat neopakovatelný tanec ve větru, úžasný, jedinečný koncert ladnosti listu. Jak jednoduché. Vidíme sjíždět kapku vody po listu jako na klouzačce. Zahlédneme slunce prolitý list jako průhledný, zářící, každou žilku, téměř je cítit proudící míza. Život každého listu je zázrak, na každém stromě trochu jinak. Příroda krásně šustí, nejkrásněji právě na jaře.

Lidé takto šustit neumí. Škoda. Neslyšíme naše vzájemné šustění. Možná by náš tanec ve větru, v obdobích života od jara do zimy, byl lepší.