Tucet obyčejných dnů

Ještě bych prosil jednu kávu -

moje rána mají drobnou vadu -

bývají mnohdy předčasná -

snad abych něco nezaspal.

Někdy je svážu do tenké sbírky -

bude v ní tucet sonetů -

barevných jak papyrové svitky

a skotačivých záletů

mé čerstvě probuzené duše,

jež o nové se nestará -

a včerejším nežije -

v níž smutek světa nehárá -

zkrátka tucet obyčejných dnů -

více než tucet nezvládnu.