Balada o povětrnici

Taková jarní studie o mezilidských vztazích

Balada o povetrnici

Hej ty, nač ten pláč?
Ale, jen odkupnutá zas
Hm, to se stává, slov nač
Mně často, proto ten slz provaz

A proč? Krásná a ten něžný hlas?
To mně asi málo znáš
Neznám, o pár slov se snaž
Jsem moc vilná, chtivá až

Hm, Ty teď lásku hledáš?
Pro mne není, víš, čistotu nemáš
Na praníř tě posílají zas?
Spíš jen spát chtěj v noční čas

A co Ty jsi zač?
Jsem jen bohémský ďas
Takže také chtivý až?
Ne, chtivý?, nač

Nač? přece vidíš můj pláč
Vidím ve tvých očích zkalený jas
Jas, v mých očích, vyhledals?
Ano, v modrých, jako klenba nebes!

Ty odvahu postrádáš?
Já, tys odvážnás
Ale, teď je tak krásný čas
Kde jsou slzy, čisté oči máš!

Vidíš, v měsíci, je odraz náš
Hele, hvězdy, ty je poznáváš?
Ty neznám, akorát na špici nebes
Na špici? Nevidím zlámu si vaz

Polož se, roso ještě nepadlas?
Polárka, vidím, mrká na nás
Jak se jmenuješ? Máš krásný hlas
A louka, mokrá je zas

---