Být lesem

Někdy mám pocit, že potřebuji někam patřit. Že nikam nepatřím. Že les by mi mohl poskytnout azyl.

Drobné fragmenty kůry, rozmazané mraky,
listí, co šumí pod nohama a voní po plísni,
ticho s ptačím zpěvem a peřím taky,
broučci, louče světla, co se mezi stíny tísní.

Kličkujíc mezi kameny v lese v zemině,
prosíc, ať můžu letět jako pták,
pozorovat život a vodu, až pomine,
Být Goliášův meč i Davidův prak.

Chci být tebou, neb aspoň kouskem tebe,
nevědět, či zdraví mé, či klíčku malého,
splynout, cítit jak stromův kmen zebe,
být lesem, zemí, listím a trochou deště na něho.

---